Černí baroni – Litvínov v Energie 27/03/18

Tak nám to začalo, baráž, která byla hlavním cílem sezony. Los nám přisoudil na první z dvanáctidílné ságy nám velmi dobře známého rivala z Podkrušnohoří – Litvínov. Další ze soupeřů, který nám je nějak historicky souzen a vzájemná střetnutí pamatují bitvy o semifinále Play off i tuhé bitvy o holé přežití. Teď přijíždíme do Litvínova z pozice někoho, kdo se drápe zpět na výsluní a chystá se obrat jeden z týmů, který hájí prostou příslušnost v nejvyšší soutěži.

Času na plánování výjezdu je tak akorát. 10denní volno všichni s povděkem vítají, jelikož semifinálová série se Slavií byla na tribunách pojata na naše poměry celkem spektakulárně, což nás ale vyčerpalo, jak na zdrojích ekonomických, tak personálních. Ihned, jak víme přesné složení baráže, neotálíme a vypisujeme autobus. Ačkoli to je úterý, slibujeme si hojnou účast z pohledu fanoušků hostujícího celku a věříme, že bus do kupy dáme.

Tyto plány jsou splněny a my už o víkendu hlásíme plný autobus. Nicméně lidi se hlásí dále i přesto, že už nejsme schopni garantovat místo na sezení. V den odjezdu se scházíme před druhou hodinou odpolední, abychom nachystali veškerý materiál, který s sebou na sever Čech povezeme. Dnes nemáme žádné choreo, čili se materiál omezuje na buben, megafon a dvojici vlajek. K autobusu s jednou výjimkou přichází všichni přihlášení a ještě k tomu 2 nahodilí cestovatelé, kterým se přihlášky pomocí emailu zdály býti jaksi pofidérní. V počtu 52 lidí a za pokračujícího zatahování oblohy nad lázeňským městem se kola autobusu dávají do pohybu, aby nabraly severovýchodního směru.

I dnes s námi cestuje několik lidí, kteří jedou poprvé nebo po dosti dlouhé době a věříme, že nikoli naposledy. Zadní část vozu obsazuje výjezdy protřelá a větry ošlehaná sestava. Zábava panuje poměrně decentní. Ono ty výjezdy ve všední dny se většinou nesou ve znamení střídmé konzumace nápojů obsahujících ethanol. A než se pořádně usadíme, stavíme v Chomutově na benzině, abychom se trochu vyvětrali, protáhli a vytočili. Čas vhození úvodního buly se však blíží a tak po 15timinutové siestě pokračujeme v ukrajování dalších kilometrů. Kousek před Litvínovem si jedno auto silničního četnictva hraje na BMW ze známého seriálu a poměrně dobytčím způsobem se dostává před náš autobus. Plánujeme parkovat, jako vždy na benzině, ale strážci zákona jsou proti a navádějí nás přímo před stadion, kde vylézáme přímo do silnice. Doprava v této vsi je dočasně ochromena, koňské povozy, kárky, trakaře a domorodci s nůšemi jsou odkláněni na ostatní komunikace místního významu a padesátka Varáků se hrne z busu. Bereme urychleně věci a jde se pro lístky. Doprovází nás asi desítka černých biřiců (tou černou nenarážím na barvu pleti, tedy u někoho, ale na oblečení), abychom se po 10 metrech prolínali davem, který je směsicí fanoušků obou dnešních rivalů, nu, po těch letech mi to ani nepřekvapuje.

U vstupu nás čekají lehké kontroly. Ochranka i přes snahu proklouznout a následné odhalení nejedná, jako banda tupých jedinců a s náznakem smyslu pro humor mě dirigují na jednoho ze svých kolegů. Ten to nijak nepřehání a vpouští mě i ostatní do sektoru, který už 20 minut před utkáním je obsazen tak 70tkou fandů ze zeleného tábora. Na zábradlí věšíme pouze hlavní zástavu Carlsbad Ultras, která ovšem díky špatně zvolenému zábradlí a nepřesnému odhadu, kolik se nás vejde nebyla vůbec vidět. Vyhrazený sektor je protentokrát až k plexisklu a od domácích je vytvořena asi metr široká „nárazová zóna“, kdy právě zde stojí asi 10 příslušníků ochranky. Ta dnes po celou dobu maximálně profesionální, bez náznaku provokací.

Sektor se nadále plní a nejednomu fanouškovi toto zjištění vyloudí na tváři úsměv a jakési uspokojení. Již před zápasem „zdravíme“ domácí fanoušky, Ti reagují zejména nonverbálně, kdy využívají zejména své hrozivě vypadající prsty a různými posunky dávají najevo svůj názor.

Přichází tu menší konflikty mezi hostujícími fanoušky, kdy někteří odmítají ustoupit za vlajku, protože přeci „přijeli koukat na hokej“. Nakonec tato snaha přichází vniveč, kdy i poslední část sektoru je naplněna tlupou Karlovarských.

To už ale začíná zápas, spíkr i bubeník na svých místech a dav může spustit svůj tradiční úvodní chorál, který z nejhlasitějšího sektoru tohoto zápasu zní v úvodních sekundách více, než slušně. Ve druhé minutě uvrhá hostující sektor do stavu klinické smrti domácí matador Hübl, který střílí vedení Litvínova. To na většinu sektoru působí, jako paralyzér a od této chvíle se hecování kotle jeví, jako dosti nevděčná role. Domácí fanoušky, kteří poměrně slušně zaplnili svůj sektor, branka v síti nejlepšího brankáře I. Ligy nakopne a pár minut jsou docela slyšet. Vytahují také malované choreo, ve kterém hraje prim tématika z jednoho slavného českého filmu z prostředí lidových milicí. Tato snaha kotle Vervy, který je také řízen spíkrem vychází do ztracena a rezultuje často i v několikaminutové ticho. V Litvínově sice nikdy nebyla atmosféra nějaká bouřlivá, ale za nejhorší fanoušky v lize jsme naprosto „logicky“ byli leta považováni my, kteří ale několikaminutové prodlevy neměli, ani nepamatuji, nu což.

Na ledě se hra postupně vyrovnává, kotel hostů, ač oproti trapným domácím, velice aktivní, není podle spíkra dosti dobrý a nevyužívá svého potenciálu, který má dav, čítající přesně 234 hlav v kombinaci s dobrou akustikou jeskyně Ivana Hlinky. Neaktivní lidi jsou dosti ostře vybízeni k tomu, aby přidali ruce k dílu, ale ani to nepomáhá a fascinace hrou u některých hraničí až s nemocí. Přestávka po první třetině je nakonec vysvobozením pro hráče i fanoušky.

O přestávce se většina vydává ven, někdo na pivo, někdo na legendární klobásu, která nemá konkurenci, minimálně, co do velikosti. I já neodolám a ochutnávám a i přes lehký pokles v chutnosti je to stále prostě špica.

Do druhé třetiny se podobně, jako v minulých zápasech mění spíkr. Bubeník zůstává. Více než 2 stovky fandů od prvních minut fandí lépe, je to dobré, místy dost dobré, ale stále to je prostě za očekáváním a nemůžu se ubránit dojmu, že sem 170 lidí přijelo fakt jen civět na hokej, škoda. Domácí pokračují ve svém zmaru. Možná je hodnotím ostře, ale s podmínkami, které tu jsou (myšleno akustika a celkově hokejové prostředí), tak je to mrhání potenciálem, až hanba!

Na ledě získávají Energetici trochu převahu, kterou však před polovinou zápasu utne Matoušek, který nějakým záhadným způsobem puk propasíroval až za záda Novase. Zklamání je znatelné na velké části výjezdové grupy, ale i přes to se to aktivní jádro snaží o support, se střídavými úspěchy. S domácími si zakřičíme jméno střelce, kdy každá strana řve něco jiného. Toto se pak stává předmětem trapných pozápasových diskusí, kdy kotel je označen za bandu tupců a tak dále. No jo, holt svobodu slova si dnes vykládá každý po svém.

Končí druhá třetina, domácí občas zaprovokují, ale když se jich ptáme, proč jsou tak zticha, probíhá opět neverbální odpověď. Ve třetí třetině se pár jedinců vydává objevovat krásy zákoutí místního svatostánku. Kotel tedy přichází o několik z nejsilnějších hlasů, ale i přes to se daří staronovému spíkrovi dnešního mače vyždímat z delegace hostů poměrně solidní doping. Lidi začínají občas i kašlat na to, jak to vypadá na ledě a že dnes to bude asi bez bodu a více se jich zapojuje ke stoupajícímu supportu. Ten graduje při chorálu, kdy si drtivá část sektoru sedá, zpívá potichu, aby pak řvouce, jako raněný tur vstali a skákali. Je to velice dobře slyšet i na druhou stranu, která, světe div se, po většinu času mlčí, nebo jen tluče do bubnu, aby vykázala alespoň nějakou činnost. To už ale vše za stavu 3:0, kdy asi definitivní hřebík do výsledkové rakve tluče hrobník Jánský.

10 minut před koncem zápasu ještě upravuje Dávid Gríger na 3:1 a lidi cítí, že bitva ještě není ztracená. Ve třetí třetině se určitě fandí nejvíc a nejhlasitěji. Na víc, než jeden gol síly nezbývají a tak naši borci odcházejí z ledu poraženi. V hledišti to tak ale nevypadá. Domácí si pouze zatleskají se svými hráči a ti mizí v kabinách. Naše kluky také nezdržujeme, zklamání je vidět a nemá cenu, před maratonem 11 zápasů to dnes hrotit a natahovat. Ujistíme je, že naše věrnost je bezbřehá a abychom ještě trošku pozlobili domácí, zpíváme si v sektoru. Na fanoušcích Litvínova je vidět i přes vítězství frustrace z nepovedené sezony, ti z Varů, alespoň ti, pro které není dění na ledě alfou omegou života, se baví po svém a tím nejvíce serou domácí pazdráty.

Po chvilce už i my míříme ven ze zimáku. Vše probíhá bez problémů, šikujeme se a krz dav domácích se vydáváme na cestu k autobusu. Po cestě dochází k drobné výměně názorů na jehož konci končí na dlažbě jeden domácí a vše v zárodku hasí zakuklenci z řad pomahačů a chráničů, takže vlastně nic, o čem by se psalo v kronice 21. století. Je lehce očesáno jedno auto z jehož okének vykukují halekající Ropáci a to je tak vše.

Na pumpě ještě koupíme nějaký ten mls na cestu a můžeme jet. Překvapuje nás, že dnes máme doprovod až daleko za hranice vesnice. Stavíme v Chomutově na krátkou pauzu a k našemu překvapení s námi parkují i 3 dodávky četníků, kteří dohlížejí zřejmě na fungování EET v praxi na jedné z chomutovských čerpaček. I po opuštění Chomutova nás neustále špehuje jedno vozidlo, které pokračuje až na hranici kraje. Poté už cesta ubíhá rychle a ve Varech jsme něco před desátou večerní.

Dnešní výjezd se povedl pouze z pohledu celkového počtu, kdy 234 kusů v sektoru hostů je velice solidní číslo. Doufejme, že napříště se bude dařit i ta akustická stránka našich bitev.

Sepsal Gazprom

foto: Víkendový stánkař

 

3.7 (74.29%) 56 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate