Davis Cup ve Varech – Energie v Dukla 30/03/18

Baráž začíná nabírat na obrátkách a na Velký pátek, křesťanský to svátek se má odehrát první domácí bitvy pro týmy, jímž patří letos příslušnost druhé nejvyšší tuzemské soutěže. Do Karlových Varů má přijet jihlavská Dukla, stejně, jako v předchozích dvou letech. Tentokrát ale v pozici vyzyvatele jest tým ze Západu. Už v týdnu mizí lístky do všech sektorů po stovkách. Mluví se i o autobusu z Jihlavy, což slibuje po nějaké době zase souboj na tribunách. Choreo tým opět nezahálí a maluje, seč jim jejich šikovné ruce stačí.

Před zápasem dáváme sraz ve městě, kde se scházíme v 5 lidech, abychom podebatovali ještě před samotným vypuknutím velkopáteční bitvy. Pěnivý mok proudí do skleněných půllitrů, aby jejich obsah po několika desítkách vteřin mizel v žíznivých chřtánech sejduvšího se kvintetu. Debata je živá, ústředním tématem mimo dnešního mače jest taktéž nedělní výjezd na nedaleké Kladno i pozápasový program. Jak se blíží otevírací doba našeho ne moc oblíbeného svatostánku, zvedáme se ze židlí, abychom byli dnes na místě včas, jelikož práce je přehršle.

Před halou už hodinu před zápasem je solidní shluk lidu a výroky klubu o vyprodání KV arény začínají získávat poměrně čitelné obrysy a reálný základ. Organizátoři se tedy scházejí již hodinku před vhozením úvodního buly. Chystá se choreo, hlídáme dolní část kotle, aby byl respektován zákaz vstupu a to hned z několika důvodů, prodáváme vlepky, které jdou velice solidně na odbyt a většina průchozích přispívá na naši bohulibou činnost na tribunách. Tribuny se ze začátku plní poměrně laxně, ale tak je tomu prakticky vždy. Bedlivě sledujeme sektor hostí, kde je již dlouhou dobu před začátkem vyvěšen jakýsi banner, jemuž vévodí název „Brusel“. Do domácího kotle zavítají mimo stálých kotelníků také jedinci, kteří byli k vidění naposledy před 5 lety, což nevěstí, že by dnes měl být produkován support, o němž se bude psát i jinde, než právě v tomto reportu.

Čas k „výkopu“ letí, jako blázen a hráči pomalu nastupují na led za tleskání velice solidní návštěvy. Začíná se mi zdát, že lidi začal tuto sezonu ve Varech ten hokej zase bavit a nám nezbývá, než doufat, že se podobný trend udrží, co možná nejdéle. Dneska jsou v akci dva bubny, za niž si stoupají dva protřelí matadoři. Na stupínek spíkra si stoupá mladší z dvojice dirigentů a od prvních vteřin velice dobře hecuje domácí kotel, jež na začátku spouští solidní jízdu, která k potlesku strhává nadpoloviční většinu téměř vyprodané KV arény. Svůj doping rozjíždí i hosté, kterých dnes mohlo přijet 160 (?). Mimo již zmíněného banneru věší pod svůj kotel ještě jednu velkou a solidní vlajku „Jihlaváci“, jsou dirigování bubnem, spíkra není vidět. Jejich podpora svým hráčům je v úvodních minutách kvalitní. Co však kazí jejich snažení je přítomná trumpeta, která vyjela na Západ Čech i se svým majitelem a „doprovází“ tak support hostů. Chvílemi si připadám, jako na tenise, jen ten Berdych se Štěpánkem tomu scházejí.

Doping úvodních minut je posléze dehonestován děním na ledě, kdy během jedné minutky jihlavští hráči střílí za Novotného dva puky a to je pro drtivou část dnešních návštěvníků dostatečný důvod k naprosté neaktivitě a ignorance snahy domácích kotelníků. Jihlavští po brankách Čermáka a Jiránka sice chvílemi solidně skandují, nicméně po několika minutách slávy se uchylují do šedého průměru a nějak moc je slyšet není. O první komerční přestávce jde nad hlavy Carlsbad Ultras, kteří jsou seřazeni opět za duem praporů malovaná plachta, s obrázkem „Karlovarského patriota“ doplněné o nápis. Po komerčce jde support celkem nahoru a navzdory nedobrému výsledku i hře se poměrně solidní část kotle zapojuje do společné práce. Stran optických prezentací se dnes nejednalo o jedinou, druhé choreo dne si připravuje skupinka sídlící v horním rohu kotle, jako poděkování majitele a současnému GM – Karlu Holoubkovi. Choreo není z naší dílny.

Konec třetiny se nese ve znamení boje s akustikou a spíkr to opravdu nemá jednoduché. Na jeho výzvy reflektují občas jen ti nejaktivnější a to se potom těžko něco vymýšlí. Přestávka je pro nás něco, jako vysvobození. Kotel toho má plné zuby a hráči na ledě evidentně také.

Do druhé třetiny vtrhnou domácí fans opět s plnou parou a na tribunách je opět živo. Hosté také fandí, ale čím dál tím více prostoru je poskytováno sólistovi s dechovým nástrojem odporného zvuku. Těm, kteří mají v sobě alespoň trochu hudebního sluchu to trhá uši a zvuková soustava se kroutí do tvaru připomínající houslový klíč, který přejelo Pendolino. Na ledě se odehrává tuhá bitva. Energetici bojují, ale na organizovaně hrající borce z Vysočiny to zatím nestačí. Oba kotle střídají dobré momenty s těmi špatnými, ale když se k tomu domácímu přidá potleskem větší část haly, je to konečně důstojné akustické vystoupení.

O další přestávce panují debaty, jak ještě více zaplnit okolní tribuny a využít tak potenciálu, který se naskytl díky návštěvě téměř dosahující na cifru 5 a půl tisíc diváků. Spíkr se dnes nemění a stávající si bere celé utkání pod svou patronaci. Bubeníci občas úplně dobře netrefují sílu bubnu a tu tlučou moc, tu málo, ale nijak se to nevymyká nějakému normálu, je to dobré, na dosavadní výsledek určitě.

Začátkem třetí třetinu působíme trošku otráveně. Jako by do místního piva byl přimíchán Novičok, tedy pardon, artyčok! Akustický boj s větrnými mlýny, který Karlovarští patrioti svádí už devátou sezonu v kuse, se stává snadnějším, když nahození „na slepici“ od Hudy Kovačeviče končí až za zády překvapeného Kořenáře. Hala najednou ožívá. Lidi cítí, že bitva ještě není ztracena, že ještě máme nějaké zálohy, které můžeme vrhnout na zteč proti jihlavské tvrzi, kterou s sebou, ostatně jako vždy přivezli. Další minuty jsou Jihlaváci téměř zticha. Fandí jich pár, občas zatroubí tenisový fanoušek. Hala chvílemi doslova burácí, to když Energetici svírají svého soka, jako týden starý citron a ostřelují Kořenáře, jako Němci Leningrad.

Čas se však rychle krátí, to působí na nervozitu všech, kteří si přejí jakýkoli bodový zisk borců z města horkých pramenů. Snaha, místy až fanatická o vyrovnání skore, přináší své ovoce v hodině dvanácté! Ondra Beránek se nejlépe orientuje v předbrankové skrumáži a pálí puk do šibenice jihlavské klece. KV arény se zmocňuje nefalšovaná radost. Lidi po sobě skákají, padají jakékoli sklony k rezervovanému chování. Do konce zbývá pár desítek vteřin. Hala rozjíždí chorál, který se nese místní nedobrou akustikou skvěle, sektor hostí mlčí.

V prodloužení přežíváme oslabení a poté Standa Balán střílí bonusový bod pro domácí. Jestliže při vyrovnání se hala otřásá, teď se doslova třese. Nějakých 5 300 lidí propuká v nefalšovanou radost. Lidi aplaudují domácím borcům, kteří jdou po chvilce do kabiny, aby byli voláni zpět za účelem odzpívání naší hymny. V hale na děkovačku zůstává dobrých 1 500 lidí, nevídané.

Poté už i ti, kteří bez děkovačky nemohli být odcházejí pryč. Jihlavští nechávají vedle svého sektoru Bruselský banner a tak se několik kotelníků vydává na poklus směr 113ka za účelem zabavení. Po bližším prozkoumání zjišťujeme, že inspirací pro tento banner se stal kultovní snímek pro všechny fanoušky z české dílny. Tento banner není jedinou proprietou, která při výjezdu do Sudet měnila svého majitele. Vlajka fanatiků z Jihlavy se stala kořistí jiné skupiny.

Poté už se rozcházíme různými směry. Většina míří však do hospod, putyk, barů a restauračních zařízení, kde se zapíjí povedený velikonoční pátek.

Teď nás čeká dvojice zápasů s Kladnem. Jak venku tak doma budeme stát, zpívat, řvát a fandit, jedeme dál, příští stanice, návrat do extraligy!

Sepsal Gazprom

 

4.8 (96.67%) 6 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate