Dělobuch pod drobnohledem – Energie v Slavia 1. a 2. SF

Ačkoli již za pár hodin bude skupina karlovarských příznivců nabírat kurz „hlavní město“, já se ještě v pár řádcích vrátím k tomu, co se událo v úterý a ve středu, kdy úvodní semifinále hostilo město známé horkými prameny a výrobou světoznámého bylinného likéru.

Po bleskovém postupu přes Valachy nastává období čekání. Pro někoho příjemné, pro někoho začíná už jít do tuhého, ale máme společné to, že bedlivě vyhlížíme, kdo s námi zkříží pomyslný meč v boji o hlavní cíl sezony. Vzhledem k postupu Kladna přes Hanáky a Motoru přes slezský AZ nám jako soka na semifinále připadá Slavia. Čili soupeř, se kterým jsme bojovali na vrcholu i o holé přežití mezi tuzemskou elitou a letos jsme se opět setkali o patro níže.

Hrstka horlivých kreslířů neponechává nic náhodě a ještě předtím, než je známé, na koho se vlastně půjde se po chodbách KV arény pohybuje a plazí několik osob se štětci, nůžkami, izolepou a jiným rozličným materiálem. Čas kvapí velice rychle a v kombinaci s potřebou chodit do škol a zaměstnání a k tomu ještě na pár hodin ulehnout do postele z toho pro tyto nadšence plyne kandidatura na dočasnou změnu místa trvalého bydliště.

Nezahálí ani klub, který se všemožně snaží nalákat diváky, fanoušky a všechny, kdo na hokej ve Varech nezanevřeli ani přes léta neúspěchů, utrpení a všemožného marastu. Přecijen, čtvrtfinálové návštěvy byly pro ostudu. Konečný soupeř napovídá, že i ta návštěva by mohla býti poměrně slušná.

To už je ale úterý, obě semifinálové série začínají, jedna na jihu, druhá na samém západě naší republiky. Na tento zápas mají premiéru i nové samolepky, od jejichž prodeje si slibujeme, že zalepíme trhlinu v našem rozpočtu způsobenou zvýšenou spotřebou materiálu, za kterou by se nestyděl ani Alfons Mucha, když tvořil Slovanskou epopej. Obětavci se scházejí více, jak hodinu před zápasem, aby vše nechystali tak, aby choreo bylo odprezentováno na úrovni.

Aréna se sice pomalu, ale poměrně slušně plní. Do kotle míří lidi, které buď ani neznám nebo jsem je viděl naposled tak 3 roky zpětně. Inu, aspoň, že tak. Poloprázdný kotel na semifinále už by vážně byl na provaz. Do sektoru hostů přicházejí také první fans, kteří přijeli hájit sešívané barvy. Věší pod kotel 2 zástavy. Může jich být odhadem něco přes 50 kusů.

Oba kotle jsou řízeny spíkrem s megafonem a pomáhají si bubnem. Věšíme, stejně jako náš soupeř dvě flagy pod kotel a dáváme se do supportu. Ten má v prvních minutách solidní úroveň, jež je podpořena gólem v první minutě z hole Stloukala, který překonává Frodla v brance hostů. Energetici na ledě v první periodě jasně dominují, stejně tak i domácí fans jsou hlasití a fandí z plných plic.

O první přestávce jde nad hlavu choreo z dílny Carlsbad Ultras jímž pro tento den jsou ručně malované provizorní šály v barvách zelené a bílé a k tomu nápis „Zelenobílý svět“. Díky spolupráci všech kotelníků je výsledek poměrně povedený a od zbytku haly se dokonce dočkáme potlesku.

Někdy v první třetině vytrhne diváky, ale i fanoušky domácích solidní pumelice, kterou nevykouzlil ze své hole žádný bruslemi vybavený činovník dnešního zápasu, nýbrž vhozený dělobuch ze sektoru hostů do tunelu vedoucímu do útrob haly. Domácí ochranka se nasouvá do sektoru, ale vše posléze končí. Záhy po odprezentování chorea jdeme do vedení zásluhou Dana Vrdlovce již 2:0, hala, která je jindy, jako pohřebiště, se přidává ke kotli alespoň tleskáním. První třetina je povedená, jak na ledě, tak v hledišti. Přichází na řadu zasloužená pauza na párek, klobásu nebo cigáro.

Ve druhé třetině, do který mají ospalý start domácí hokejisté i fanoušci se prezentují svým choreem i hosté, které je jednoduché, leč na výjezdy ocenění hodné – balonky v červené a bílé barvě. To evidentně probouzí i hokejisty z Edenu, kteří během 5minutového volna, které si neplánovaně berou Karlovarští ujímá vedení 3:2 a hala je najednou potichu. Do konce druhé třetiny stojí doping za hovno. Jsme nasraní, zase se dostáváme do fáze, kdy fandí v kotli naplno akorát dvacítka poctivců. Tentokrát je pauza doslova vykoupení. Taháme ze skladu mávačky, kterých dnes v kotli vlaje zhruba 15ka.

Do třetí třetiny jdeme zase s chutí a vervou (nikoli tou litvínovskou). Nasazení, které do supportu vkládá zaplněný sektor 105 je odměněn vyrovnávací brankou z hole Kuby Fleka. Fandění jde logicky nahoru. Varští přebírají na ledovém kolbišti iniciativu a ženou se za ziskem prvního bodu v sérii. Slávistický support uvadá a jsou slyšet opravdu jen, když máme hluché místo.

I přes neutuchající bušení na obranu a brankáře Pražanů spěje utkání do nevyhnutelného rozuzlení, kterým je prodloužení. A tak i přes to, že většina by se raději viděla doma nebo v některém z městských putyk musí ještě nějakou tu chvíli otevírat huby, zvedat ruce a poctivě dřít na svém vlastním utkání. Naštěstí toto nastavení končí v náš prospěch Kuba Flek svou druhou brankou v utkání a potvrzuje tak svou skvělou formu.

V hale propuká ohromná radost a úleva. S hráči si zatleskáme a i přes udivené tváře některých, kteří čekají nějaké dovádění s hokejkami balíme fidlátka, abychom se za nějakých 20 hodin opět sešli na svých značkách.

Druhý den, ve stejný čas, čili něco po šestnácté hodině se schází v hale několik dobrovolníků, kteří chystají přípravu pro dnešní choreografii. Roznáší se lesklé folie, richtuje zábradlí, je toho až do řiti. Hala otevírá, dovnitř se hrnou první nedočkavci. Zájem o samolepky předčil naše nejsmělejší odhady a tak musíme odmítat zájemce o nákup a odkazovat je až na sobotní, či nedělní výjezd do Edenu. Lépe dnes i organizujeme rozestavení se v kotli, kdy na úvodní minuty vykazujeme všechny, kteří by chtěli stát před vlajkami. Má to dva prosté důvody. Prvním je fakt, že vlajky včera nešly dobře vidět a druhým je ten, že kotel není zaplněn stále podle našich představ a tak musíme nahánět lidi z ostatních sektorů, aby nám pomohly s lesklou folionádou.

Věšíme opět dvě zástavy pod kotel. Hosté dnes dovážejí zástavy 3. Je jich přibližně stejný počet, ale přijdou mi dnes nějací roztahaní a neuspořádaní na tom sektoru, ale což, jejich věc. Jsou opět dirigování support lídrem a bubnem. Jiné to dnes není ani v kotli domácích, spíkr, bubeník i fanatické jádro opět na svých postech. Natěšení je velké. Rozhodčí háže úvodní buly, začíná se fandit. Rozjíždíme to osvědčenou klasikou.

Hráči opět na začátek na své soky vyrukují s ofenzivní taktikou, která ale nemá moc dlouhého trvání. První třetina je support srovnatelný s tou včerejší. Je to náš domácí nadprůměr, ale jsou tam slabší momenty, na kterých by se dalo zapracovat. Je znát i malinká únava ze včerejšího výkonu, který zanechal šrámy na leckterém hrtanu varských fanatiků. O první komerční přestávce se opět prezentujeme choreografií. Dominantou chorea je domácí kapucín, který si zle měří zástupy hostů a ukazuje na ně prstem jim sděluje, že jsou pod drobnohledem. Vše je doplněno lesklými foliemi v zelené barvě. Jestliže v prvním zápase došlo na nějaké vzájemné pozdravy, pramenící ať už z dění na ledě nebo rivality, dnes je tomu jinak, oba kotle, nemate-li mě na straně hostujících sluch, se věnují výhradní podpoře svých hráčů.

Na konci první třetiny střílí domácí první branku utkání, to když od modré vysílá gólový projektil naše „Slovinská strela“ Matic Podlipnik. U přestávce zaklízíme choreo a nanášíme do kotle mávačky, které dnes vydáváme pouze známým osobnostem v sektoru. Úvodní branka utkání pomáhá i fandění, které se zvedá a čím dál, tím víc se přidávají okolní sektory, alespoň tleskáním.

Polovina zápasu je pak orámovaná dvěma brankami z hole Beránka a Fleka. Hala je u vytržení, zatímco hosté téměř nefandí. Mezitím i hosté vytahují malovanou plachtu v barvách klubu. Respekt, že dovezli prezentaci na oba venkovní zápasy. Několikrát vyzýváme halu, aby si s námi odpověděla. Zkoušíme dokonce, posledních 5 let u nás věci nevídané, aby se hala připojila ke skandování s rukama nad hlavou, což při opakované výzvě konečně dostává jakéhos takéhos efektu.

Na konci třetiny už leckdo lapá po dechu, máme toho opravdu plné kecky, protože dnes to fandnění má solidní grády! Třetí třetina je tu co nevidět a my už tajně pošilháváme po tom, jak pojedeme do Prahy za stavu 2:0, tedy se zachovalou šancí ukončit i tuto sérii již v nejbližším možném termínu. Ve třetí třetině už jedeme solidní párty. Lidi dnes chtějí fandit, baví je to, těší je to. A když Ondra Beránek přidává štempl na dnešní výhru 6 minut před koncem, začíná se bavit celá hala, kterou začíná obíhat mexická vlna.

Nezapomínáme ani na pořádné hecování na výjezd. Upoutávka běží po celý zápas, občas společně zařveme, kam že to všichni máme o víkendu namířeno. Utkání končí, dnes relativně bez nervů za stavu 4:0, což jistým výkonem potvrdil i Fantom v bráně Energie – Filda Novotný. Ani dnes nemíníme hráče zdržovat, jen zatleskáme, poděkujeme a balíme věci.

Co napsati na konec reportu. Nerad píšu reporty z domácích zápasů, protože často není „o čem psát“. Přecijen, často tomu je tak, že cesta na zápas a z něj je zdrojem 95 procent zážitků a tedy i potenciálního materiálu pro to, něco napsat. Nicméně tyto dva domácí mače byly povedené! Jak na ledě, tak hlavně v hledišti. Dvě pěkná chorea, solidní support. Návštěva přes 3 a půl tisíce není ideál, ale buďme rádi za to, co máme, alespoň letos.

Již zítra nás ale čeká jeden z vrcholů sezóny! Vyrážíme do Edenu, ukořistit třetí bod!

Sepsal Gazprom

5 (100%) 15 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Jeden komentář to “Dělobuch pod drobnohledem – Energie v Slavia 1. a 2. SF”

  1. Verca napsal:

    I když fandím slavii tak pěkný report

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate