Invaze do Edenu na jedničku! – Slavia v Energie 3. a 4. SF

Díky tomu, že série se Vsetínem byla ukončena v nejkratším možném termínu, na rozdíl od dalších dvou, máme dostatek prostoru, abychom dumali a se založenýma rukama sledovali, koho nám výsledky ostatních čtvrtfinále přihrají do semifinálových bitev. Záhy se vytrácí možnost jet do Havířova a tak naše zraky jsou upjaty na sérii mezi Kladnem a Prostějovem. Kladno nakonec postupuje a to nám přihrává do nadcházejících dní soupeře s nímž jsme sehráli na ledě snad všechny možné bitvy, od finále extraligy až po bitvy v nižší soutěži.

Díky opět skvělému – víkendovému termínu vypisujeme hromadnou cestu autobusy na oba zápasy. S tím, že spát se v Praze nebude a tak využíváme naplno potenciálu zejména sobotního výjezdu. Autobus se plní poměrně rychle, tedy ten sobotní. Lidi i po dvou domácích výhrách jeví zájem hlavně o sobotní termín, takže nám brzy přestává normální autobus stačit. Žhavíme tedy dráty a jako doprovodné vozidlo volíme mikrobus. Autobus se vesele plní a parta malířů, natěračů, lepičů a milovníků polehávání na prochladlé dlažbě našeho zimního stadionu nelení a připravuje optické prezentace na oba zápasy. Času mnoho nezbývá, ale díky veliké obětavosti několik fandů se dílo daří.

Přichází sobota, utkání je posunuto na čas od 14:30, to díky utkání pražských S, které se odehrává na Letné. I v této souvislosti mne velice zajímá v jakém počtu a formě se sejde kotel domácích a zdali u většiny přecijen nezvítězí touha, účastnit se tohoto pro většinu ortodoxních fandů, fotbalového svátku. Sraz tedy dáváme na jedenáctou hodinu, abychom měli dostatek času, dát někde pauzu na doplnění tekutin a zbavení se jejich přebytku. Organizátoři si dávají sraz ještě o 15 minut dříve, ale autobus a minimálně polovina fandů už je přítomna na stanoveném místě.

Na tento výjezd jsme zvolili poprvé registraci emailem a tak jsme zvědaví, kdo opravdu dorazí a kdo si z nás udělal jen prdel. Po malých zmatcích, kdy je domluven klasický autobus + mikrobus, ale přijíždí poschoďák, kam by se narvala v klidu celá výjezdová sestava, posíláme mikrobus domů, protože tam nemáme, koho dát, naštěstí se to díky rozumnému přístupu vše zúčastněných stran daří domluvit a my tak můžeme začít obsazovat nakonec pouze jeden autobus.

Čekáme ještě na pár opozdilců, ale když i poslední ze seznamu docházejí, můžeme v počtu nějakých 72 osob vyrazit směrem ku Praze. Vzhledem k tomu, že s sebou dnes bereme značné množství propriet, od vlajek, přes obouručky až po basu piv, v týdnu probíhá komunikace s vyhlášenou bezpečnostní manažerkou Edenu, ale navzdory pověsti této paní se daří vše domluvit. Cesta, díky tomu, že jede sestava velice různorodá, ba až rozmanitá, kdy jsou zastoupeni tradiční výjezdníci z řad Ultras, rodinky s dětmi a v jedné osobě také temné síly ze země Vycházejícího slunce, je zábava dosti pokleslá. K tomu nepomáhá ani puštěný film, kdy zejména netradiční účastníci se věnují sledování místo nějakého většího hlaholu. V Bochově nabíráme ještě dva fanatiky a náš řidič opět kope do vrtule autobusu.

Na Jesenici dáváme krátkou pauzu. Šofér je tak trochu dobrodruh a tak s dvoupatrovým autobusem neváhá lehce zadriftovat na čerstvém prašanu a tak vytrhne z klidu nejednoho fanouška. Bohužel, vzhledem k tomu, že forma této kdysi slavné benzinové pumpy upadá natolik, že byla započata její demolice, vychází sprint jednoho žíznivce naprázdno a tento se tak zklamaně, funíc, jako koza v kopřivách, vrací zpět s nepořízenou.

Domlouváme se tedy na náhradním řešení v podobě zastávky na Shellce už na dálnici do Prahy. Tam už vše probíhá dobře, dokupují se zásoby na cestu a vzhledem k blížícímu se času výkopu zápasu se suneme zpátky do vyhřátého prostředku. V Praze, díky uzavírce Barrandovského mostu jsme nuceni jet přes centrum, ale díky víkendu je Praha slušně průjezdná. Půlhodinku před zápasem parkujeme u Edenu a chystáme se veškeré vybavení na transport do útrob zimního stadionu. U vstupu probíhají poměrně důkladné šacovačky, musí být například otevřen megafon, to asi, kdyby náhodou místo baterií byly vevnitř ukryty bomby nebo nervový plyn. Jako poměrně choulostivý nástroj, zdá se jeviti basa od piva, ale po ujištění, že jsme na všem domluveni jsme vpuštěni. Úkolu prozkoumat obsah našich vlajek se hostí mladý, snaživý a jistě i nadějný člen ochranky, jestli bude takhle na sobě pracovat nadále, není vyloučeno, že také dostane šanci zničit nějaké to policejní BMW, jako reprezentant Mordoru na Pražském hradě.

To už jsme ale na sektoru, chystáme si na polovinu zápasu dovezené choreo, věšíme vlajky. Dnes 3, dvě velké „Carlsbad Ultras“ a menší banner „TKV“. Pod kotel si stoupá spíkr a ještě před nástupem našich hráčů testujeme místní akustiku. V sektoru hostů se dnes schází celkově 245 osob, upřímně, čekal jsem ještě o chlup více, ale číslo to není špatné. Hráči nastupují a jsou vítání hymnou. Poté už začínají fandit i domácí, kterých se v sektoru mnoho neschází. I jejich podpora zůstala za očekáváním.

Vzhledem k tomu, že hlavní bubeník se na zápas nedostavil v nejsvěžejší formě, díky pracovním povinnostem, volíme za buben náhradní řešení v podobě mladé naděje, která se tohoto nelehkého úkolu zhostila velice dobře.

V úvodních minutách je support velice kvalitní, k čemuž přispívá také zdejší bezvadná akustika. S postupem času však doping lehce uvadá a zase začíná fandit tak třetina lidí. Je to docela frustrující, sešel se tu velice slušný počet, ale minimálně třetinu tvoří náhoďáci, čumilové a lidi, které přilákala pouze vidina možného postupu, nu což. Ke konci první třetiny navíc domácí střílí branku a do konce periody to nestojí za nic. O přestávce rozdáváme balonky, které budou fungovat, jako doplněk choreografie. Lidi jsou upozorňováni, aby s balonky nedělali žádné voloviny a čekali na pokyn zdola.

Začíná druhá třetina mače, jde se fandit. Lidi, odpočatí po přestávce dávají v prvních minutách velice solidní úroveň fandění, ale bohužel to zase s ubíhajícími minutami začíná stát za prd. To už se ale chýlí zápas do své poloviny, čili času, kdy na sebe dáváme upozornit choreografií, již zmíněným balonkům přidávají 4 obouručky, kde jsou namalovány jednotlivé cifry, dávající dohromady rok založení našeho klubu – 1932.

Naše prezentace dnes není jedinou. Svou prezentaci si nachystali již v první třetině domácí. Jedná se o malovanou plachtu se siluetou města a nápisem s názvem klubu, vše doplněné o desítky pěticípích hvězd. Náš support však nadále není podle představ spíkra a tak jsou neaktivní persony v kotli trochu zjebány a vyzvány, aby přiložili ruce a hlasivky k dílu. Na ledě to dnes vypadá všelijak, našim to nějak nejde a v hledišti také slabota. Třetina končí, psychicky i fyzicky zdecimovaného spíkra nahrazuje čerstvá krev a klidnější nátura.

Po celou dobu zápasu vlaje v kotli hostů něco přes desítku mávaček. Mávání končí v době, kdy dominanta mezi mávačkami je stržena z tyče jedním ze starších fanoušků Energie. Reakce přichází poměrně záhy, kdy se na cestu skrz les vlastních fans vydávají dva lidi z aktivní části kotle, kdy jeden díky dezorientaci v prostoru vyzývá na souboj zábradlí. Zábradlí ukazuje se býti zdatným soupeřem pro kotelníkovu hlavu a tak kedlubna postiženého je lehce zvlněna, asi jako měchy harmoniky. Viníkovi celého incidentu je důrazně vyčiněno, je vytahán za bundu, vlajka je mu odebrána a je ujištěn, že pokud by se toto mělo opakovat, bude s ním zacházeno velice nemile, Varák, nevarák.

Zpět k supportu, Varáci se probouzejí ve 44. minutě, kdy vyrovnává stav dnešní bitvy Osmík. Od té doby už to začíná mít zase grády. Na ledě vládnou západočeši, v hledišti jakbysmet. Ale Slávisté fandí, snaha se jim rozhodně upřít nedá. Obrovský výbuch radosti nastává v sektoru hostů, to když blížící se prodloužení odmítá Michal Plutnar. Fans hostů po sobě skáčou, všechny útrapy předchozích minut jsou rázem zapomenuty a my začínáme cítit, že vysněný postup do baráže je blízko, hodně blízko.

S hráči si zatleskáme, přecijen série zítra pokračuje a poslední krok bývá tím nejtěžším. Balíme veškerý sortiment, který byl pro zápas dovezen a hrneme se k busu. Někteří dnes nocují v Praze. Většina se však skládá do trochu vyprázdněného busu a po menších zmatcích opouštíme s policejní eskortou hranice Prahy. Stavíme na benzíně nedaleko Kladna, jehož zápas nás pochopitelně také zajímá. Poté už jen krátký výsadek v Bochově a kolem půl osmé jsme v KV. Většina se ubírá do svých domovů, zítřek bude dosti náročný a sil mnoho nezbývá.

Druhý den dáváme sraz před druhou hodinu. Objednáváme pro tentokrát pouze klasický bus pro 50 lidí, ale ani ten není zcela naplněn. Skládáme do busu choreo, vlajky, buben a vše ostatní. Bohužel nevyrážíme v plné sestavě, jelikož někdo si prostě sraz vyložil tak, že od srazu se bude čekat půl hodiny, než se pojede. Dnes je ta sestava tak nějak více klasická. Krátkou zastávku na Bochově pro tentokrát 4 vyznavače zelené a bílé a opět nabíráme východní kurz. Zábava se začíná docela rozjíždět. Opět stavíme na Shellce, ani dnes neprobíhá nějaká ta demence, banda je nějaká v klidu, dost možná je na vinně únava z druhého náročného víkendu v rozmezí 14 dnů.

Dnes je na klasické poměry v autobuse přítomno i docela málo lihovin, kterým tradičně dominuje zelená, které se po zadní části busu pohybují asi 3 kousky od různých výrobců. Prahou prosvištíme, tentokrát přes Barranďák a přistáváme u stadionu. A tam začíná sranda, nebo spíše z počátku solidní nasrání. Míří k nám osoba, kdo občas zavítal do sektoru hostů v pražském Edenu, asi bude podle následujícího popisku tušit. Nevím, jestli je tato osoba muž, či žena, nebo se jedná o bezpohlavní či dvoupohlavní stvoření a upřímně, touha po zjištění této informace je rozhodně menší než obava z podstoupení takového marturia. Nejlépe popisu této osoby odpovídá asi popis chrliče umístěného na chrámu Notre Damme v Paříži, jak ho vylíčil slavný francouzský spisovatel Viktor Hugo ve svém vrcholném díle. Tedy ne, že by daná osoba byla z vápence, ale vzhledem opravdu chrliče připomíná a zajímalo by mne, jestli ve vzhledu tohoto monstra nemá prsty nějaký potomek Matyáše z Arrasu.

Osoba se hrká k nám a svým pisklavým hláskem nás upozorňuje, že choreo dnes není povoleno, jaká to změna! To nás neodradí a protestujeme. Argumentujeme předchozí domluvou s manažerkou. Nakonec je nutné volat, když se prvnímu nedaří to vykomunikovat, přichází druhý, aby se pokusil svými diplomatickými kličkami zařídit, aby choreo vpuštěno bylo. Představa, že jde 12hodinová práce do kopru byla dosti děsivá. Naštěstí osobní záruka za obsah chorea stačí a manažerka ze svého stanoviska nakonec ustupuje, můžeme na sektor!

Už při příchodu do sektoru je vidět, že dnešní návštěva bude slabší, ale jsme zvědavi o kolik. Věšíme flagy, vlajku s podobiznou zakladatele našeho rodného města nahrazuje historický kousek z dávných časů Carlsbad Ultras, jinak je vlajkosláva stejná, jako včera. Chybí dnes mávačky, které z preventivních důvodů necháváme odpočívat ve skladu. Pod kotel, čítající tentokrát 211 hlav si stoupá spíkr s megafonem, stejně tak pod kotel domácích, kterých se schází podobný počet, jako včera.

Vzhledem k tomu, že třetím hráčem, pro kterého skončila sezona předčasně byl Honza Tomeček, nahrazuje ho po delší pauze Dan Krejčí. Od úvodních minut fandíme solidně. Zejména první chorály mají grády, je to paradoxně lepší, než včera. Během třetiny se nic moc zajímavého neděje a to ani na ledě ani na tribunách. Oba tábory si stejně, jako tomu bylo včera vymění nějaké ty vzájemné antipatie, ale nic velkého se neděje. Třetina končí za stavu, jakém začala.

Od druhé třetiny opět hosté mění spíkra. Doping je velice kvalitní. Spíkrovi a celému kotli pomáhá i dnes buben, za kterým je další z mladších kluků, kteří se ještě mají, co učit, ale už dnes bezpečně víme, že svou práci zvládají v pohodě. Dnes je do hlediště otočeno nějakých 5 aktivních fans, kteří spolu se spíkrem dirigují své ovečky.

Ve 25. minutě přichází první radostný moment dnešního utkání, to když výtečně chytajícího Frodla překonává Petr Stloukal. Support jde tradičně o úroveň výše. A má to solidní výšku. Ve 30. minutě přichází na řadu choreo pro dnešní zápas, které málem nebylo puštěno na stadion díky mluvící soše. Jedná se o kulatou plachtu na níž je všeříkající nápis AwayDays. Choreo se povedlo a i díky tomu, že nikdo neměl potřebu dělat do chorea díry připomínající ukrajinskou silnici, nepřišla práce vniveč.

Ke konci třetiny vedení Energetiků navyšuje ještě Tomáš Rachůnek a do šaten se jde za stavu 2:0. O přestávce nabíráme síly a debatujeme nad tím, jak ještě o chlup posunout to dnešní představení. Do karet nám příliš nehraje to, že megafon začíná býti unavený a vážně hrozí, že nezbude nic jiného, než aby spíkr dirigoval 2sethlavý kotel pouze pomocí hlasivek.

Třetí třetinu zahajujeme opět solidním řevem. Postupně se začíná přidávat i méně aktivní část hostujícího sektoru. Minutky k naší spokojenosti ubývají a my se začínáme těšit na to, co nás ještě letos čeká. 12 minut před koncem se opět mění spíkři. Megafon pro dnešek dosloužil a spíkrovi tak nezbývá, než poslední zbytky sil vrhnout do kočírování davu. Dav si i díky stavu na ledě užívá fandění. Sektor sedá, vstává, zpívá potichu, aby posléze řval, jako paviáni, je to dobré! Hráči na ledě hrají to, co potřebují a za halasného zpěvu fanoušků ze západu Čech si kráčejí pro jistotu baráže v nejkratším možném termínu. Před koncem zápasu ještě na svou pažbu zapisuje další zářez Kuba Flek a euforie může naplnou propuknout i na ledě.

Jediné, co maličko kazí postupovou radost jsou zástupy radílků, kteří ví sami nejlépe, koho bychom měli a neměli vyvolávat, tohle mě dokáže vždycky vytočit. Kde byli ti křiklouni, když se hrálo na Vsetíně nebo v týdnu v Třebíči? Ale ne, taková drobnost nemůže zkazit radost za celkově povedenou pražskou misi. Hráči přebírají pohár, děkují svým fandům, stejně jako my jim. Hráči jsou necháni, aby odešli do kabiny, přičemž po chvíli jsou žádáni zpět, po pár momentech skutečně vyjíždí a radost pokračuje. Po několika minutách radostného křepčení už definitivně opouštíme tento sektor a doufáme, že na nějakou dobu i naposledy.

Přesouváme se k autobusu, řádně utahaní, ale šťastní. Domlouváme ještě pauzu, až v Novém Strašecí, kde nás bude opouštět jeden kolega a razíme alespoň pro tuto hokejovou sezonu na poslední cestu z Prahy. Na benzíně dokupujeme nějaké pivka i chálku. Jeden nezmar má takovou chuť zapíjet konec série, že si bere láhev rumu, která se posléze ukazuje býti zdatným soupeřem. V takovém polospánku přijíždíme do Varů, narychlo se loučíme a každý vyrážíme do svých domovů.

Na závěr nezbývá říci, že nás opět čeká nejdelší možná sezóna. Čeká nás posledních 12 zápasů, které rozhodnou o tom, jestli celosezónní nadvláda v první lize měla „smysl“. Netrpělivě budeme také vyhlížet, kdo doplní rozhodnuté trio, zdali Kladno nebo Motor.

Sepsal Gazprom

4.9 (98.82%) 17 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Jeden komentář to “Invaze do Edenu na jedničku! – Slavia v Energie 3. a 4. SF”

  1. hans.st napsal:

    super report

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate