Naháči a díra v choreu – HCE v Kladno & HCE v Litvínov

Je úterý, venku je tak krásně, že to svádí vyměnit gatě za šortky a naplno užívat krásného jara. Procházka takřka celým městem proti proudu Ohře. Podle počtu symbolů, tak 2 hodiny před zápasem bych ani nepoznal, že se dneska bude něco hrát. Mám celkem naspěch, kolegové chystají choreo, které jsme tentokrát šili horkou jehlou. V době, kdy dosupím k hale, tak chystači chorea již dřepí v Pizzerce na zasloužené orosené odměně. A tak i já sedám za bílý stůl a objednávám jednu točenou…. Plzeň. Restaurace se pomalu plní novými a novými žíznivci. Nechybí ani jeden ze strůjců jediného titulu – brankář Lukáš Mensator.

V hlavách pomalu spřádáme plány na zápas. Kdy dát choreo, jak lidi vybudit, aby ty zpropadené kartony zvedli nad hlavu a úsilí celé skupiny nepřišlo vniveč. Během rozímání se nevyvarujeme ani dění na ledě, které zatím v baráži je za očekáváním. Nějakou půlhodinku před zápasem dopíjíme a míříme do útrob stadionu. Při příchodu do hlediště mě překvapí, kterak sektor hostí vypadá – v podstatě zeje prázdnotou. O moc lépe na tom nejsou ani ostatní ochozy. Říkáme si, jestli dnes opravdu má být téměř vyprodáno.

10 minut před zápasem chystáme poslední věci na choreo, neseme do hlediště megafon, buben a vlajky. Dnes věšíme naší klasiku – velkou Ultras a malou TKV. Na led už nastupují ti, kvůli kterým se dnes do ochozů má přijít podívat nějakých 5 tisíc lidí. Spíkr si stoupá na stupínek a začíná hecovat své dnešní svěřence, stejně tak, jako trenéři Patera a Pešout. Opět pohled na sektor hostů – je tam 25 lidí? Možná méně. Tady něco smrdí, říkám si.

Úvodní minuty zahajujeme již tradičně chorálem z nejzpěvnějších a tribuny jedou dobrý doping pro hráče s „éčkem“ na hrudi. Alespoň tleskáním se zapojují i zbylé ochozy hodně slušně zaplněné KV arény. Ledová sprcha přichází ve 4. minutě, kdy hostující Kružík využívá kontru a teď již necelá padesátka Kladenských propuká v jásot. Nehezký stav zápasu má pochopitelný dopad na aktivitu sektorů mimo kotel i na něj samotný – bohužel. Spíkr se opět hrozně nadře, aby z lidí dostal nějaké ty emoce. Naděje na solidní výsledek střílí o pár minut později Kohout, který zakončil svůj únik na Cikánka, jako starý mazák. Support jde pochopitelně nahoru. Chorál střídá chorál a když o 3 minuty později otáčí skore utkání Vrdlovec, aréna propuká v extázi. Teď je to skvělé, je radost, když se ke kotli připojují ostatní, byť jenom tím, že tleskají.

To už ale domácí fanoušci mají za sebou dnešní prezentaci, která se nesla ve znamení kartoniády, kterou doplnil nápis „Naším revírem jsou tribuny“. Na prezentaci bych vytkl fakt, že ve dvou sektorech nebyla prezentaci nakloněna taková většina fanoušků, jako v kotli a tak výsledný efekt nebyl úplně dle představ. Do hlediště si postupně nacházejí cestu další fanoušci Středočechů, kteří se šikují za vlajkou Haldaři. Kladenských dorazilo na tento zápas o něco více, než hostů z Jihlavy, takže výsledné číslo 170 by asi odpovídalo. Support hostů nechci příliš hodnotit, jelikož když člověk stojí uprostřed fandícího davu, tak málokdy uslyší tábor, který fandí na druhé straně akustického pekla jménem KV aréna.

Třetina končí, jdeme na pivčo, někdo míří na cigáro a dáváme bacha, co kdyby nějaký ten Haldař dostal chuť na nějakou tu trofej přímo z kotle. Na druhou stranu míří skupinka zlobivců, kteří si nehledě na chutě hostů dělají laskominy své. Už na výjezdu jsme se přesvědčili, že fandové Kladna jsou poměrně rozdavační, tak proč toho nevyužít. Ono, když jdeš na hokej, tak je teplo, ale jak valíš v půlnoci z hospody, to se pak nějaký ten hadr na krk hodí 😊.

Druhá třetina je tu, cobydup. Je už několikaletým nešvarem, že lidi docházejí klidně i v páté minutě třetiny, takže v kotli to s úvodním buly vypadá, jako by tam spadl meteorit. Spíkr se snaží rozproudit torzo kotle, které je dochvilné. V úvodních minutách jsou na tribunách lepší Haldaři. S postupem času ale domácí přecijen produkují ze svých hrdel akusticky hodnotnější materiál. Na ledě se odehrává baráže hodná tuhá bitva. Když je na kostce ukázán nejlepší český hokejista všech dob, kotel příliš nadšení nepropadá a populární 68ka je oceněna spíše pasivními sektory. Ve druhé třetině, kdy hosté jsou již kvalitně aklimatizováni, dochází i na nějaké ty pozdravy z obou stran, ale není to nic neobvyklého.

Varáci na ledě bojují a zatím nepouštějí Kladno do nějkaých větších akcí. Třetina končí, tak jak začala, alespoň, co se týče dění na ledě. Na tribunách je to lehce nadprůměrné představení. Ty hokeje v týdnu jsou takové nutné zlo. Nemám je rád. Člověk letí z práce, aby hokej stihnul a po hokeji většinou domů, aby se na druhý den vyspal a nevstával s opicí za hrbem. Ani v sektoru nejfanatičtějším dnes alkohol neteče proudem, lidi se šetří a tak jsou trošku mdlí. Ale kdybych si stěžoval, že je to nějaké špatné, to ne. To mělo všechno teprve přijít.

Ve třetí třetině je s postupujícím časem znát lehká obava o výsledek a tudíž více než zpěvné chorály jsou užívány pokřiky. Příkladně zapojené ruce jsou vidět pouze u pár desítek fanoušků, díky za ně! Naši drží těsné vedení. Lidi se dožadují mexické vlny pomalu 8 minut před koncem, jako kdybychom měli postup v kapse. Během třetiny v kotli chybí pár osob a tak je jasné, že lovecká sezóna je v plném proudu. 5 minut před koncem střílí uklidňovací gol Dan Vrdlovec a radost, ačkoli hodně brzká může začít. Do půl těla se svléká asi desítka chasníků, kteří jsou obdařeni horkou krví, bohužel k této přehlídce pivních výdutí nedokáže strhnout více lidí. Halou začíná pomalu obíhat mexická vlna, lidi se konečně baví. A více, než 5 000 z celkových 5 300 lidí odchází spokojeno. Utkání končí zaslouženou výhrou 3:1.

Dáváme decentní děkovačku, zazpíváme si naší hymnu a pomalu začínáme zaklízet. Dnes můžeme být spokojeni. Support mohl být určitě lepší, ale také o mnoho horší, takže nemá smysl říkat si, kdyby to, kdyby ono. Ještě, že tak. Nějaké ty symboly mění majitele a budou zůstávat v pohraničí. Někdo míří na pivo, většina však domů, již v pátek jsme se totiž měli sejít opět.

Je pátek a panuje téměř identické počasí. Je opravdu krásně. Jelikož mám časový skluz, jedu jednu zastávku autobusem načerno, připadám si trošku, jako uličník. Sraz ale stíhám a tak se opět ubíráme západním směrem. Dnes má přijet Litvínov. Soupeř, se kterým jsme odehráli bezpočet bitev, stejně, jako s Kladnem. Z Litvínova jsou hlášeny 2 autobusy, mluví se o velkém počtu sympatizantů nevzhledné vesnice, u které se stékají ropovody Družba a Ingolstadt.

Už hodinu před zápasem to vypadá u haly, jako bychom byli hosty dnes my. Bezpočet fanoušků oděných do černé a žluté barvy. Vydávám se na kolečko po hale, abych očíhnul dojezduvší Severočechy. Pak mířím ještě ven, užít si trochu toho sluníčka. U tréninkovky prozpěvují nějaké chorály slušně podnapilí Ropáci. Chorály nezní vůbec zle, škoda, že v hledišti se omezují víceméně na pokřiky. Právě proti fanouškům hostů je dnes plánovaná naše optická prezentace.

Dvacet minut do zápasu, chystáme vše potřebné. Řešíme absenci dvou nejzkušenějších bubeníků, kdy jeden tak tak stíhá zápas a druhý doráží až někdy po jeho polovině. Spíkr se od posledního domácího zápasu nemění. Zápas zahajujeme tradičním chorálem, kdy za vlajkami stojí dvě stovky kotelníků. Bohužel i v tom kotli se tak pětina lidí mění a těm je nutné stále dokola vysvětlovat, že nechceme, aby užívali ty dementní papírové tleskátka, chodily v symbolech jiných klubů, byť z jiných sportů a nebo v kotli seděli. Je to práce náročná, ale musíme ty lidi nějak vychovat a vycepovat.

Litvínovských se ve dvou sektorech na opačném konci haly schází nějakých 320. Počty, to je něco, co můžeme závidět, tím to ale tak nějak končí. Hosté dovážejí 3 vlajky, nikterak krásné,a le aspoň něco.

Stejně, jako my mají dva bubny, kterými jsou dirigováni. Často je ale slyšet jen ty dvě bubniska, do kterých dva dresaři valí, jak hluchý do vrat.

Sestavy obou týmů od minulého klání doznávají drobných změn. V té naší se například objevuje Ondra Šafář, který skáče do prvního zápasu baráže. Na ledě se to docela mele. Litvínov hraje tvrdě, ale podle rozhodčích čistě. To se nelíbí domácím fans, kteří velice často maří snahu lídra o kvalitní doping a místo zpěvu se věnují řevu a brekotem někdy připomínají jisté ekipy, škoda.

Litvínovští fanoušci mají světlé chvíle, ale je jich, jako šafránu. O první komerční pauze jde nad hlavy Karlovaráků choreo, které poukazuje na vesnický ráz našeho dnešního soupeře. Vše doplněné o nápis „seno sláma, vesnice zajebaná!“. Kotel zpívá stejnojmenný pokřik. S jakýmkoli „hejtem“, během chorea je to složité. Půlka lidí to chce řvát, půlka ne a ta, místo aby mlčky vyčkávala, tak ječí, jako kdyby jim někdo pálil chodidla. Dochází bohužel i k roztržení chorea, do kterého je všetečnými rukami vytvořena díra o velikosti rekta slona afrického a výsledná argumentace je pouze jakousi retuší na osobní profil viníka.

Chvíli po komerčce a naší prezentaci ujíždí do sóla Martin Kohout a přes dotírání jednoho hráče Chezy překonává Petráska v brance hostů. Hala propuká v radost a doping jde opět nahoru. Do konce třetiny je na slušné úrovni, zapojuje se opět velice dobře zaplněná hala. O přestávce jdou někteří vyzkoušet bdělost soukromé firmy, která střeží bezpečí všech aktérů dnešního mače.

Při úvodním buly druhé třetiny je kotel opět téměř poloprázdný a fandících je pomálu. Dnes je to paradoxně horší, než v úterý proti Kladnu. Přitom je pátek. Většině nastává volný víkend a tak by nálada měla býti dobrá. Je to dnes nějaké divné. Lidi dnes více pozornosti věnují nadávkám na rozhodčí, takže nad chvalozpěvy převládá zpěv žalmů. Občas už se lidi musí okřiknout, když ten brekot přerůstá únosné meze. V minutě 26. a 27. se zasadí hosté dva rychlé údery a rázem jsou na koni. O branky se postarali Baránek a Mikúš.

Tyto momenty jsou zkouška naší věrnosti. Určitě jsme čekali jiné průběhy barážových zápasů. Čekali jsme, že se budeme pohybovat nahoře, ale neděje se tak. Vybudit dav k nějakému supportu je teď kurva složité. Ale po pár minutách vyprchá z lidí zklamání a jde to nahoru. V tom nechápu hosty. Přijede jich přes 300, ale většina sedí a mlčky sleduje hru. Po golu v naší síti ožijí, ale poté zase usednou a nefandí – nechápu.

Do konce třetiny už se skóre nemění a já se začínám modlit, aby už byl konec a my šli do hospody. Dnes je to docela utrpení. Vrchol sezóny a místo, aby se tribuny staly místem nějaké párty a akustických orgií, tak je tu atmoška, jak na funuse. Přestávka je v takových momentech vždy vítaná a stejně je tomu i teď. Po ní je to zase lepší. Hráči na ledě se do toho trochu obouvají a tím také pomáhají trošku rozjet náš doping.

V polovině třetiny z ničehonic vyrovnává Dan Vrdlovec a najednou to jde. Najednou se fandí, řve, tleská, ba dokonce i skáče. Ohlášená návštěva je o nějakých 50 lidí nižší, než v úterý, takže něco přes 5 200 lidí. Dáváme i docela hlasitou odpovídačku se celou halou, ke které se přidávají leckteří méně aktivní fanoušci. V minutě 56. vysílá Dan Krejčí projektil, který končí až za bezbranným Petráskem, teďko je to na vrcholu. Hala burácí, lidi v kotli radostí skáčou jeden na druhého.

Uběhne však sotva minuta hry a Baránek přidává svou druhou a vyrovnávací branku – 3:3. To je opravdu šok a do konce základní doby to stojí za hovno. Naopak se ke slovu dostávají fanoušci z města síry. Do prodloužení jdeme s vědomím dalšího ztraceného bodu. Už nezbývá moc sil na nějaké dovádění. I přes to kotel sbírá poslední síly, aby dotlačil hráče za bonusovým bodem, ke kterému mají několikrát hodně blízko. Vše končí ale úplně jinak a to výhrou hostů.

Jsme doslova nasraní a nejen na ten hokej, ale i na náš výkon. Těch nasraných na ten výkon v hledišti je ale málo. Málo na to, abychom se do příště zlepšili a drželi si nějakou úroveň kontinuálně.

Hráčům zazpíváme, že jsme vždy s nimi a to až do smrti. Tleskat dnes není komu. Nijak to neprotahujeme, nemá to smysl. V nedobré náladě balíme veškeré propriety a ukládáme do skladu. Recyklujeme choreo, klestíme si cestu davem asi stovky Litvínovských, kteří o nás nejeví žádný zájem. Neřkuli, že opodál stojí tranzit četníků, kteří se na možnost nějakého zásahu jen tetelí. Míříme do jednoho z tuhnických podniků, kde hořkým pivem spláchneme hořkost porážky na ledě a nedobrého výkonu nad ním.

Bilancujeme. Kolik choreí ještě zvládneme, co s výjezdy, máme ještě 7 zápasů a síly už v podstatě došly. Leckdo je z toho docela v pytli. Ale ráno se člověk vzbudí a zase je část těch pomyslných baterek dobita. A už je zase chuť to posouvat. Protože, když se podívám na ten posun aktivit, které před 3 lety v podstatě neexistovaly, má to nějaký smysl.

S konstatováním, že šance na postup jsou v podstatě v hajzlu končím toto pravidelné hlášení z dění na karlovarských i cizokrajných tribunách.

Semper fidelis.

Sepsal Gazprom

 

 

4.5 (90%) 4 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate