Report: Brno & Vítkovice aneb Fucking Bells 2

V pátek se vydává pěti členná varská skupinka na velice dobrodružný výlet do země vína a žen. Vzhledem k tomu, že je zima a cesta vede přes zamrzlou antarktidu, kde v zimě neprojedete ani se psím spřežením, stanovujeme čas odjezdu na 9:00 ráno. Před devátou se schází všech 5 členů výpravy a husté sněžení v nás budí jisté obavy. Naštěstí kousek od Karlových Varů sněžení ustává a dál cesta ubíhá jak po másle.

V Brně jsme se značnou časovou rezervou. Našli jsme ubytování, které sice bylo kousek od historického centra, bohužel však ve velice strašidelné ulici. Sousedící s místním muzeem romské lidové kultury zvaným Cejl. Hned po příjezdu je jeden člen naší výpravy osloven třemi asi sedmiletými romy, kteří mu sdělují, že určitě vědí co hledáme. Toto setkání nám na klidu moc nepřidá. Voláme majiteli apartmánu, který do 10ti minut přijíždí, shrábne prachy, dá nám klíče a zas mizí se slovy v neděli jen zabouchněte. Holt jiný kraj, jiný mrav. Vyzkoušíme tedy klíče jestli pasují, nanosíme věci na pokoj a jdeme se podívat po nějaké občerstvovací stanici. Po obědě a pár orosených pivech vyrážíme směr hala Rondo.

Pár menších zmatků, oběhnutí celé haly a již jsme vevnitř. K hokeji bych asi napsal jen to, že než jsme se pořádně rozkoukali, pozdravili se s lidmi v sektoru tak Energie prohrává 3:0. Vzhledem k pátečnímu termínu a dlouhé vzdálenosti se v sektoru hostů schází 30 fandů HCE. Moc se nefandí a protože jsme počítali s nízkou účastí, nechali jsme schovaný i buben. Utkání končí výsledkem 3:1 a bohužel musím dodat, že zaslouženě.

Po hokeji se opět vracíme do centra, kde doplňujeme zásoby a potom se skupina rozděluje. Dva členové se vydávají na obhlídku místní pivní kultury. Po nějaké chvíli jsme potkali týpka, který jen tak z hlavy na místě vysypal z rukávu recenze asi na 20 místních hospod a nakonec
nás zavedl do menšího klubu blízko našeho ubytování, kde po příchodu i zbytku našich trávíme zbytek večera.

Do druhého dne se budíme postupně, někteří více a někteří méně zdemolovaní. No asi nutno říct, že se nebudíme samovolně, ale objevujeme kostel který je hned naproti našemu obydlí. Kostel zvoní pravidelně po čtvrt hodině. To nejhorší však je, že kolem desáté svolává na mši a
zvoní vším co má asi čtvrt hodiny. Bohužel nevýhoda takového kostela je v tom, že ho prostě nevypnete. Hned při prvním „bim“ nám v hlavě vyskočila vzpomínka na legendární hlášku našeho česko-kanadského kamaráda Willa z výjezdu do Landshutu, kde krom slov „Fucking Bells“ celý víkend nic jiného neříkal. To samé se opakuje ještě před jedenáctou a tak definitivně vstáváme a přemýšlíme, jak naložit se sobotou v cizí a exotické zemi. Po nezbytném přepočítání zjišťujeme, že dva výletníci chybí, což vzhledem k tomu, kde jsme spali, považujeme za celkem přijatelnou ztrátu. Jen chvíli se dohadujeme, jestli se stali obětí upírů, obchodníků s orgány (což teda vzhledem k předchozí noci je asi nesmysl, protože jejich orgány by fakt byly nepoužitelný), nebo nějaké vraždící sekty.

Nakonec jim voláme a zjišťujeme, že šli objevovat místní pamětihodnosti a vydali se na Špilberk. Náš zbytek shledal, že Špilberk je přeci jen daleko a vysoko, tak chvíli hledáme kde se naobědvat a nacházíme v centru restauraci jménem Parodie. Při konzumování opravdu obřího hamburgeru a ochutnávce piv z místních mini-pivovarů příjemně uteče den. Pak už jen koupíme pár lahváčů na pokoj a jde se bydlet.

Náš třetí den začíná úplně stejně jako ten druhý. Fucking Bells. To do psí díry nemají v Brně budíky? No nic. Vstáváme, balíme, nějaký ten úklid a před desátou vyrážíme směr Ostrava. Do Ostravy dorážíme kolem poledne a parkujeme před hospůdkou, kousek od haly. Pochvalujeme si, jak nám vše pěkně vychází, až do chvíle než zjistíme, že hospůdka je zavřená. Auto tedy necháváme na místě, a vyrážíme pěšky hledat nějaké restaurační zařízení. Po obědě a pár pivkách se k nám přidávají další fanatici, kteří dorazili do Ovy vlakem a také přátelé z Havířova. Asi hodinu před zápasem se vydáváme k Vítkovické aréně, kupujeme lístky (mimochodem 250 za lístek to jděte pěkně do prdele). V autě vyzvedneme buben a vlajky a jde se na hokej.

K hokeji se mi toho moc psát nechce. Kdo viděl ví a kdo neviděl, věřte mi, je rád že neviděl. Výkon tragický, jak na ledě, tak v hledišti. Prostě únava a průběh hokeje vykonali své. Ke konci už se skandují fakt blbosti a myslím, že většina z 16ti fanoušků v sektoru se fakt těší na konec. Po zápase se loučíme s přáteli z Havířova, také s Varáky, kteří pokračují dál do Třince a vyrážíme směr Západní Evropa. Cesta ubíhá celkem v pohodě i přes silný vítr a prudký déšť. Jediný zádrhel je u Humpolce, kde stojíme asi 10 minut v zácpě. Domů dorážíme kolem půl druhé po půlnoci.

Za mě výlet na jedničku. Takovéhle akce mám rád. Parta přátel, nekonečná sranda a podpora nejlepšího klubu na světě. Tak příště zas na YDYKSEB.

Sepsal Dereck

5 (100%) 2 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate