Report: Chomutov – HCE 03/03/2019

Neděle 15:30, urputný boj o vyhnutí se baráži, nejbližší výjezd v extralize. I tak by se v rychlosti dal shrnout další (rozhodně ne pro letošek poslední) výlet do Chomutova. Jako již klasicky volíme vlakovou dopravu a od srazu si bohužel neslibuji nějakou extra účast. Samotný den výjezdu pro mnohé znamenal velkou chuť fandit na jedné z nejdůležitějších tras o vyhnutí se baráži. To né však mě, jelikož mojí hlavou a mým žaludkem se nesly poněkud neklidné větry předešlého, velmi vydařeného alko dne/večeru/noci a bůhví čeho ještě. Takže místo očekávaných členů (mimochodem slibovali že na stoprocent pojedou. U piva se to kecá, rána však zlá.) razím do našeho kutlochu pro nutné propriety nakonec sám. Zanedlouho parkuji svůj honosný vůz nedaleko nádraží a s bublajícím žaludkem mířím na místo srazu. Sraz je stanoven na nejpozději čtvrt hodnou před jednou, já už jsem zde i s věcmi o dobrou půl hodnu dříve. Mé velice slibné tušení ohledně vlaku chtivých mi dává samozřejmě okamžitě zapravdu. Na místo určení se nakonec trousí 20 kusů příznivců zelenobílé. Zavčas kupujeme jízdenky a míříme na nástupiště. V celkem plném vlaku není nalezeno dostatek volných kupé a tak jsme nuceni, nebo spíš spolucestující jsou nuceni trávit společné a především krásné chvíle s námi.

Vlak se pomalu rozhýbá a jen co se dal do nepatrného pohybu, plechovky piv začínají syčet společně s doprovodem otvíraných lahví. Alkohol si v plné zábavě začíná na velmi mladé posádce vybírat svou daň, a tak ostatní cestující hledají všemožné únikové východy jak z této šlamastiky pryč. Po chvíli přichází i na první pohled sympatického průvodčího, který prohodí něco o tom, jak je zrovna tahle vodka skvělá, aby za pár sekund přišel vyhrožovat, že jestli tu bude nadále řev jak v kravíně (smrad samozřejmě taky), budeme vysazeni na další zastávce. S díky tuto nabídkou odmítáme a pokračujeme dál. Od této chvíle se již průvodčí neobjevuje a my tak s klidným pocitem a plným močových měchýřem za cca hodinu vystupujeme na vlakové zastávce Chomutov město. Dnes nám bude „doprovodem“ pouze jedna policejní a především spící oktávka. Za poslechu rytmu několika odpálených petard se vydáváme na zhruba dvacetiminutovou cestu Chomutovem. Hned po pár desítkách metrech, nemá pro naše hlasité počínání pochopení jeden z projíždějících pumpičkářů tzv. cyklozmrdů, který chytil formu do snad nejprudší ulice Severních Čech. Vyjede za námi až nahoru a se zadýchanými kecy něco žvatlá, že přijelo snad stádo zvířat. Zřetel je na něj brán snad pouze v podobě výsměchu a bez nulového doprovodu tak docházíme až k pokladnám místní arény. Ačkoliv někdo hlásil, že je dnes vyprodáno, tak lístek za neskutečně příjemných lidových 220 korun dostáváme všichni. Při vstupu na stadion je šacovačka standardně na místní poměry trochu zvláštní, a tak někdo není prohledán nijak, nebo někdo jako já má prohlídky i s batohem se symboly na nějakých 5 minut. Zvláštní. Přilézáme do sektoru ve chvíli, kdy do zápasu zbývá přes 40 minut a už teď vidíme příznivce zelených barev. Vyvěsíme celkem 4 vlajky. Jednu pod sektor a 3 nad. Do začátku zápasu se už nic důležitého neděje, snad jen že pivo teče proudem tryskovým.

Pár chvil před začátkem zápasu dobíhá dojezdivší spíkr sektor, který byl nucen vyjet po své vlastní ose. Jsme připraveni, můžeme začít. Sektor hostí je zaplněn do posledního místečka, celkově zde může být tak 150 karlovarských. Nikterak závratné číslo, vzhledem k důležitosti zápasu, ale přes to, co v poslední době zažíváme, jsme spokojeni. Na těch co tu jsou je vidět chuť fandit. Začátek zápasu je z naší velmi kvalitní, domácí nejsou vlastně slyšet. K domácím snad jen to, že si svůj podprůměr zdatně drží celý zápas. Během první třetiny se na ledě neděje nic zajímavého a pomalu se blíží pauza. Většina se jdeme vydýchat z místní disko arény na „čerstvý“ severočeský vzduch. Druhá třetina je z naší straně rozhodně nejlepší. Samozřejmě k tomu napomáhá i vedení našich borců. Prakticky celý sektor se zapojuje do fandění, support se krásně nese jinak tichým chomutovským stadionem. Skáčeme, sedáme si, zvedáme se, takhle by to mělo vypadat. Na přítomných tváří je po dlouhé době vidět příjemná únava z fandění. V periodě třetí se daří domácím bohužel vyrovnat a remízu si obě mužstva udrží až do konce. Od vyrovnávajícího gólu support logicky polevil i díky občasné neschopnosti vstřelit Pirátům rozhodující úder. V prodloužení naštěstí rozhoduje Dávid Gríger a po snad sto letech si odvážíme vítězství. Sice dvoubodové, ale nesmírně důležité. Našim borcům poděkujeme, zapějeme řeku v tu dobu prázdným stadionem a několikrát dáme našeho mladého talenta v brance Honzu Bednáře. S radostí a úlevou balíme veškeré náčiní, vyjma s několikaminutovým zpožděním, kdy některý rozumný pověsil vlajku na tři uzly, které nešly pryč, takže kus vázání zůstává na místě. Po zápase se nijak nezdržujeme, taky zde není o co stát.

Autoví mizí hned a vlaková skupina se rozděluje na cca dvě poloviny. Jedna míří na jedno rychlý točený, zbytek na dvě teplý plechovkový do Kauflandu. Nenasytné lázeňské žaludky pak odměňuje místní vietnamské bistro. Na nádraží se pak všichni scházíme zhruba 15 minut před odjezdem. Únava některých po náročném víkendu předznamenává, že po cestě bude celkem klid. Opak je však pravdou a z vlaku se tak na tu hodinu cesty stává trochu dobytčák a kuřácký zájezd zároveň. Ten stejný průvodčí co měl tu čest jet s námi už odpoledne, večer neprudí a ani pokuty do kasičky za kouření nakonec nevybírá. Takže se skvěle bavíme až do konečné zastávky v Karlových Varech. Druhý den se pak ke mně dostává zpráva, že jedna skupinka v našich řadách neměla při výstupu to štěstí, aby vystoupila dveřmi jako lidi, tak posloužilo okno.

To už výjezd definitivně končí a jelikož druhý den ráno prakticky všichni brzo vstávají do reality (práce, studium) loučíme se a mizíme do svých domovů.

Díky všem za parádní výjezd, především těm vlakovým!

Sepsal Kozák

 

 

 

 

4.8 (95.45%) 22 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate