Report: Chomutov – HCE 1/12/2018

Další organizovaný výjezd aktuálního ročníku nás po Litvínovu zavedl opět do Ústeckého kraje, konkrétně do Chomutova. Ambice co se týče počtu příznivců zelenobílé, nejsou nikterak vysoké. Proč tomu tak je zrovna do nejbližší destinace mi je záhadou. Někteří třeba namítnou celkem rapidně zdražené vstupné, s tím však nesouhlasím. Celkově bojujeme s tím, kdy vyjedeme opravdu ve velkém a pospolu, zřejmě to je ale otázka, na kterou odpověď asi jen tak nedostanu. Do Kadaně jsme schopni přijet v počtu doslova obrovském, do Chomutova o rok později už nikoliv, divné.

Každopádně pro způsob dopravy jsme již tradičně zvolili vlak. Termín výjezdu vychází na neděli v půl čtvrté, tak snad vyjedeme alespoň v lehce reprezentativním počtu. Tyto naivní přání se vytrácí hned co dorazím na Horní nádraží s natěšením, že jdu vybrat peníze na vlak. Kasírovat však 20 minut před odjezdem vlaku můžu bez legrace leda tak sám sebe. Po chvílích beznaděje se nás nakonec k třetímu nástupišti odebírá hrstka třiceti věrných… Na srdci mi „těší“ fakt, že celkem pravidelně doráží do místa dění početná skupina aut a ne jinak by tomu mělo být i dnes.

Po zklamání z nelichotivého počtu výjezdu chtivých, je potřeba si zlepšit náladu nějakým dobrým destilátem. Cesta na sever tak probíhá ve velmi opojeném duchu. K tradici bývalého názvu našeho klubu teče proudem Becherovka, hektolitry piv, vodky, či snad dokonce nějaká prapodivná Rakije. O zábavu postaráno, výborně, tak snad se budeme takto bavit i v sektoru. Než se nadějeme vlakem se ozve znamení o zastávce Chomutov město. Rychle balíme fidlátka a suneme se z vlaku. No takhle, když nahlédnu do tváře některých výjezdníků o nějakém sunutí nemůže být ani řeč, spíš se tak hromadně posunujeme, zvláště po včerejší dlouhé noci. Co si budeme nalhávat, kombinace domácího zápasu a výjezdu ve dvou dnech, se nějakým způsobem projevit musí.

Po dokouření a vychcání se dáváme do pohybu a především se těšíme na místní oblíbený a dnes i zledovatělý kopec. Předvádíme velice obratné kraso/rychlobruslaře, Martina by byla jistě pyšná. Cestou odpálíme nějakou pyrotechniku, procvičíme hlasivky a docházíme k pokladnám, kde se na nás směje cenovka 220,- pro sektor hostí. Být poslední asi něco stojí, nu co už. K mému překvapení se dnes nekoná tak důkladná prohlídka jako v minulých zápasech, kdy jsme si kolikrát s místní security užili spoustu radostných chvil. Všichni v klidu procházíme a pozvolna se formujeme v sektoru. Nudli nakonec zaplníme (100 míst) + pár desítek fanoušků stojí vedle. Věšíme pod sektor klasiku CU + nad sektor dvě menší flagy.

Zbývá pár minut do začátku zápasu a k mému zděšení nám dnes chybí bubeník. Premiéru na bubnu si tak dnes odbyde člen bubnem nepolíben, avšak k překvapení všech si přes prvopočáteční rozpaky nevede vůbec zle. Za domácí dnes nastupuje i nám velmi dobře známý a „oblíbený“ Radek Duda. Někteří jedinci v kotli si s ním vymění při nástupu pár přátelských pozdravů, dohrává místní super diskotéka, kdy slyšíte všechno jen ne sami sebe, zápas začíná. Ovečky si dnes diriguje na střídačku mladý a zkušený spíkr. Již od prvních minut zápasu je z hostujícího sektoru slyšet velice kvalitní doping, téměř na všech dorazivších je vidět chuť fandit, všechny to baví, tak to má vypadat. Chorály střídají opakovačky, pokřiky, sedáme, zvedáme se, konečně to má šťávu. Domácí piráty jsem zaznamenal až někdy v polovině třetiny, slyšet k nám téměř nejsou. Do kabin se odchází za stavu 0:1 pro hosty, vše zatím probíhá jak má.

Na začátku třetiny druhé nás překvapí gól domácích na 1:1, chvíli je to takové nemastné neslané. Nabudíme sektor údernou opakovačkou a najednou se opět skvěle bavíme. Vše graduje po druhém kuriozním gólu z hole Mikuše. Domácí mlčí, karlovarští propukají v jásot, nejaktivnější část sektoru ukazuje místním slečnám svá vyrýsovaná těla. Ve třetí části hry, konkrétně od její závěrečné poloviny atmosféra v hostujícím sektoru graduje, všichni si to naplno užíváme. Je vidět, že když chceme tak to opravdu umíme. Jen tu chuť a nadšení přenést i do domácích zápasů. Zápas končí, Flek do prázdné upravuje na konečných 3-1. Něco málo k Flekovi… Všichni hráči přijíždějí příkladně pod sektor, tleskají, radují se s námi. Jen klasicky Kuba mizí v kabině jako první, proč tomu tak je, stále nikdo neví. Ještě chvílí před tím však pod náš sektor příjíždí Duda, propuká lehká výměna názorů, že prý počká venku. S úsměvem na rtech jeho nabídku přijímáme a těšíme se do jaké Chomutovské kavárny nás Radek zavede. Jak je v místní repro aréně již zvykem, naše hráče na závěrečnou děkovačku nepouští. Volíme tak netradiční způsob děkovačky, tentokrát sami se sebou. Zpíváme řeku, imaginární Filip předvádí kotoul, neviditelní skáčou…

Balíme vlajky, buben, sypu baterky z megafonu, dnes vydržely jen tak tak. Opouštíme již potemnělý stadion a bez jakéhokoliv policejního doprovodu odcházíme směr zpáteční vlak. Jelikož máme ještě spoustu času, volíme přestávku v podobě nákupu tekutin v místním Kauflandu, kde již tradičně probíhá všelijaká demence. Po cestě zapějeme ještě pár chorálů, stavíme v podchodech, zdravíme místní. Tím však už pomalu zábava končí, únava po dvou zápasech za sebou je již znát. Na nádraží kvůli zpoždění vlaku postáváme o chvíli déle, ale to už nám náladu nepokazí. Vlak nakonec přijíždí, většina rychle odpadá, ti silnější otvírají zbytky zásob. Po příjezdu do Karlových Varů, se čtveřici cestujícím nedaří rychle posbírat propriety, potažmo spící lidi a místo ve Varech jsou proti své vůli odváženi až do Chodova…

Definitivní tečku za výjezdem dává hrstka nezmarů, která již klasicky putuje po všelijakých výčepech v našem krásném městě.

Tři body, skvělý support, díky všem zúčastněným!

Sepsal Kozák

5 (100%) 3 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate