Report: HCE v Cheza & Jihlava v HCE

Je pátek, před námi poslední dva z celkové 80 zápasové porce, vezmu-li v úvahu i přáteláky. Konečně! Ty dlouhé sezony jsou opravdu hrozně náročné a navíc, když se takhle jede už třetí rok za sebou, tak ty baterky nemáme ani, kdy pořádně dobít. Venku je krásně, teplota ve stínu přesahuje dvacítku. Srovnám-li to s jinými zápasy, dnes se na ten zimák těším. Kvéčko hlásí vyprodáno, stačí nám bod k vysněnému postupu zpět do extraligových vod, navíc bitvy s nejslavnější hokejovou vesnicí v našem státě slibují vždy něco zajímavého.

Na tento zápas je chystáno choreo. Choreo velice solidních rozměrů i provedení, ale bohužel partě malířů a natěračů docházejí síly o dva týdny dříve, než by měli a tak toto choreo zůstává takzvaně v šuplíku na další sezónu. Je to škoda, ale vyčítát pětici, která maluje celou sezónu, že to prostě nezvládla by bylo troufalé. Určitě se musí do budoucna zapracovat na rozšíření realizačního týmu pro optické prezentace. U zimáku jsem hodinku před vypuknutím poslední domácí bitvy. Hosté, kteří přicestovali množstvím aut a také busem se právě z tohoto prostředku právě derou ven. Již cestou potkávám fanoušky v symbolech varských, ale výjimkou nejsou ani hosté, kteří poměrně troufale ukazují svůj původ přímo v centru města.

Před zápasem spíše tak lelkujeme, doprodáváme si poslední lístky, které jsme museli shánět již přes neoficiální místa, aby se dostalo na všechny kotelníky, kteří míří na dnešní zápas a netrpělivě vyhlížíme úvodní buly. Spíkr si stoupá na svůj stupínek a začíná hecovat kotel, který i přes finální „vyprodáno“ má pár volných židlí. V úvodních minutách je to skvělé představení ze strany domácích. Ti ženou naše hráče za vítězstvím a nemilosrdným jednáním s hostujícím týmem, kterému by případné dva body, které nepotřebujeme výrazně posunuly setrvání v nejvyšší soutěži. Bohužel od prvních minut se hraje více, než okatá a opatrná bitva. V první třetině se ještě daří support držet na vysoké úrovni, hosté nedostávají moc příležitostí k projevu.

Něco k hostům. Těch na západ Čech do města horkých pramenů a světového aperitivu doráží na 250. Mlátí do bubnu a dnes jsou dirigování spíkrem, ale jejich představení dnes opět není dobré. V táboře hostů téměř neexistuje pojem chorál, mají pár úderných pokřiků, ale to na dnešní trend je pouze málo. Stejně domácí, jako hosté věší dvě vlajky.

První třetina je minulostí v takřka rekordním čase, kdy ani jeden mančaft není vylučován a k jiným větším prostojům také nedochází. O přestávce živě debatujeme o nedělním výjezdu do Jihlavy, kam se všichni těšíme a doufáme, že na ledě už o nic nepůjde a my tam pojedeme de facto na výlet. Ve druhé třetině to od začátku stojí za zlámanou grešli. Začínám si přát, aby téhle šaškárně byl konec. To, že hokejky jdou za vytouženým jedním bodem se mi nemusí líbit, ale zkrátka v tomto zápase oba týmy hrají doslova o svou budoucnost, kdy pro jeden i druhý tým by účast v první lize byla po sportovní stránce katastrofou. Lidi začínají pískat. Chápu, že jsou nasraní, ale v kontextu celé sezony mi to přijde nepatřičné, hráči to odmakali s obrovským nasazením a v neposlední řadě od začátku do konce prostě kralovali. Včetně playoff a baráže. Takže za mě zklamání.

Jelikož jsou hosté z Litvínova nepoučitelní a neustále se mají tendenci chovat se, jako doma, nebo třeba na výjezdu v Liberci, jsou trestáni. Dvě šály mění majitele. A v tu chvíli se projevují kreatury na straně hostů, kdy jeden neunáší ztrátu svého symbolu a místo osobní vendety zatahuje do hry všudypřítomnou Policii. Rameno spravedlnosti dopadá jednoho ze strážců zákonu tribuny a pro něj dnešní „vypjatá“ bitva končí.

Ze zápasu má pak ta aktivní část kotle hovno a těší se, až to celé skončí. Naopak se probouzejí ti, co celou sezonu fandili v podstatě jen, když jsme doma mleli Motor. Ti najednou radí, ví nejlépe, co má spíkr řvát a naopak ho ještě honí, aby nebylo ani 5 sekund ticho. Na straně domácích a poté i hostů padá branka, která není uznána, ta naše pro vysokou hůl, ta litvínovská pro ofsajd. 5 minut před koncem se probouzí hala a obíhá z ničehonic mexická vlna. To už je ale v hlavách více faktorů, od „tutově prodaného zápasu“ po zásah četníků a bonzování Ropáků.

Půl minuty před koncem zaváží Ondra Beránek puk do útočného pásma, kde předvádí mistrovské dílo v oboru „klidně ten puk sežeru, ale ven se nedostane“. Siréna hlásí konec základní části a hráči na sebe mohou zaslouženě naskákat a radovat se ze zaslouženého postupu. V prodloužení využívají hosté po Balánově vyloučení zásluhou Mikúše přesilovku a v podstatě mohou slavit také. Hráčům se zatleská. Je hrozně těžké zvolit, koho vyvolat a koho ne, protože všechny stihnout nemůžeme. Skíkr volí oba golmany, maroda Siče nebo členy první lajny a Ondru Beránka. Je toho opravdu moc. V hale na druhou děkovačku zůstává dobrých 2 000 lidí. Děkovačka má grády, hráči to dokázali!

Pomalu se balíme, poslední domácí mač je za námi. Představoval jsem si to trochu jiné, ale bohužel, účel světí prostředky.

Když odcházíme, vidíme před halou ohavné scény, kdy se fotí domácí společně s hosty, inu, někdo na to má náturu, někdo zase ne, na ten hokej asi nikdy nebude chodit stejná sorta lidí, která zaplní ten zimák až po střechu, takže raději mizíme v temných zákoutích Karlových Varů. Postup oslavíme v naší oblíbené hospůdce, kde obsazujeme terasu. Z hospody se přesouváme do pochybného lokálu na doplnění pevné části naší stravy a parkujeme v další z nám známých hospod. Tam už se projevuje únava, opilost i rozdílná výdrž a zatímco někteří s úderem půlnoci opouštějí hostinec míříce domů, trio bláznů pokračuje až do sedmé hodiny ranní.

Nějakých 24 hodin poté, co poslední zlotřilci opouštějí i tu poslední hospodu už dávám sraz v podstatě na tom samém místě a před odjezdem do Jihlavy se chystáme ještě trochu posilnit na cestu. Již v sobotní večer docházím do haly, abych dal vychladit nějaké to fajnové pití (už mě ty Božkovy a různé jiné značky čtvrté kategorie nebaví) do tajné skrýše přímo v hale. K našemu zklamání není námi navštívený lokál otevřen a tak se po krátké debatě přesouváme vláčným tempem k hale. Po cestě koupíme v Penny nějaké to nealko, aby ta vodka byla s čím míchat. Venku již začíná být zase horko a tak dnešní den slibuje, že nejednomu výjezdníkovi se dříve, nebo později za krk usadí pěkná opice. Ze skladu bereme vše potřebné. Skrýš přežila noc, nacházíme ji nevykradenou a množství lihovin příkladně vychlazené.

Nedlouho poté již přijíždí k hale autobus, který se nám podařilo protentokrát naplnit více, jak z poloviny vlastními lidmi a z druhé poloviny pravidelnými účastníky výjezdů, což slibuje docela solidní párty. Se šoférem domlouváme jednotlivé zastávky, na kterých budeme nabírat naše spolucestující z jiných měst a úderem jedenácté opouštíme naše město. První zastávka již tradičně v Bochově, kde nabíráme kvarteto našich známých fanatiků. Okolo poledne brzdíme znovu a to na odpočívadle v Krušovicích. K vidění jsou taková zvěrstva, jako je zapíjení párku v rohlíku poměrně drahým sektem nebo naklápění placatky s rezervním rumem a následnému zalévání prachsprostou Pepsinou.

Po dvaceti minutách nabíráme opět směr dálnice na Prahu. Krátká zastávka ve Strašecí a už si to uháníme do hlavního města. Nálada je dneska skvělá. Společnost nám dělá i jedna z jihlavských zástav, která vyměnila drsné podnebí Vysočiny a na stará kolena si jela ohřát kosti do Varů, přičemž tam už prý zůstane až do svého skonu. S touto vlajkou se dějí po cestě nejrůznější zvěrstva a lotroviny. Dopadá ještě hůře, než když mezi partu výjezdníků na Balkáně zavítá mladá, sličná dívka. V Praze nabíráme posledního člena posádky a po nezbytné pauze a dokoupení zásob se vydáváme jihovýchodním směrem na Jihlavu. Cesta se začíná trošku vléct, ale i přes to, že ještě na pomezí kraje Vysočina stavíme na dalších 10 minut, tak se u jihlavského zimáku zjevujeme více, jak půl hodiny před zápasem. Díky změně uspořádání na Horáckém stadionu jsou trošku zmatky, ohledně koupě lístků, ale díky ochotné pořadatelské službě se veškeré info dozvídáme a zmatkům je učiněn konec. Při vstupu na zimák probíhají nulové kontroly. Na zápas se tak dostáváme i se solidním arzenálem pyrotechniky.

Při minulém utkání hraném v Jihlavě jsme jako skupina nevyrazili. Bylo přítomno pouze skromné množství lidí, kteří by chtěli své názory konfrontovat s domácími, čehož domácí využili a dělali ramena v podstatě jen na rodinky a holky. Dnes vyrážíme v sestavě, kde je de facto to nejlepší, co máme. Řada z našich je poměrně solidně nažhavená a všichni jsou zvědaví, s čím domácí přijdou. Ukazují se, že jsou mistři v používání internetu a kláves na počítačích a tlačítcích na mobilech. Tuto práci bych ohodnotil známkou výborně mínus, kdy jedinou kaňkou jsou občasné gramatické chyby, či překlepy. Ale z toho, co píšou, tak mám pocit, že nejedeme do Jihlavy, ale někam do Soluni nebo rovnou do Istanbulu. Při příchodu na zimák se však nehrnou na nás stovky zakuklenců třímajících v rukou nože, dlažební kostky, trámy a násady od lopat, nýbrž vidím solidně zaplněný domácí kotel, jak mlčky sleduje rozbruslení.

V sektoru už je přítomna ochranka, která se tváří v pohodě, alespoň zatím a pouze nečinně přihlíží zdobení sektoru vlepkami. Jdu si pro klobásu, ta je za 6 pětek, vařená ve vodě na výběr rohlík nebo chleba. Volím rohlík. Ačkoli rozpálený gril neviděla ani z Pendolina, tak je chuťově dobrá a dal bych jí 7 z 10. Čekání na nějaký frontální útok nebere konce a 5 minut před začátkem věšíme vlajku CU. Spíkr se od pátku nemění a nabádá fanoušky, aby si stoupli více k sobě, neboť sektor je příliš velký na náš počet. Tato snaha vychází v podstatě do ztracena, kdy fanoušci HCE jsou mistři v dělání, že jich se to netýká. Dáváme o sobě vědět, ještě před vhozením úvodního buly. Fandí převážná většina zúčastněných a přihlédnu-li k tomu, že dnes už je to pro nás de facto přátelák a tomu, že vzdálosti obou měst jsou 250 kilometrů, je výsledný počet slušný.

Začínají, byť velice nesměle fandit také domácí. Na nich je však poznat zklamání z toho, že po této sezóně opustí opět nejvyšší soutěž. Úvodní chorál zní opět skvěle, nicméně posléze se support dostává do lehce podprůměrných hodnot. Na vině je u části dosti velká únava a bohužel také nadměrné pití lihovin v kombinaci s vedrem i zde na zimním stadionu. Ještě před polovinou třetiny se mění spíkři. Dnes to bereme v podstatě, jako výlet a nemá smysl lidi nějak extra jebat, protože většina si odfandila dobrou sezonu. Support jde nahoru i přes to, že domácí jasně kralují na ledě. Třetina končí za stavu 3:0 pro domácí zásluhou golů Hubáčka, Zemana a kanadského forvarda Rabbita.

O přestávce stojíme příkladně sešikováni u vlajky. Nahoře se udává menší mela, kdy „hrozně nenápadní“ dva borci od domácích přicházejí okukovat za sektor. Jsou z našeho území vyhnáni a na cestu jim přistane nějaký ten kopanec. Securitka se zachovává velice profesionálně, dva provokatéry posílá pryč a vrací se na svá místa. Nedochází k žádným provokacím z jejich strany, zatím. Do druhé třetiny nastupuje spíkr, který ji dořídil. V době, kdy trávím nějaký ten čas v útrobách zimního stadionu slyším převážně Karlovarské chorály, jen tu a tam se ozvou domácí. V polovině zápasu dochází k poslednímu střídání spíkrů, kotel šlape velice solidně a i přes pár horších míst je support lepší, jak v prvních minutách utkání.

Na domácí Ultras se sype jedna výzva za druhou, opakujeme jim otázku na jejich vlajku a vůbec, nějak dneska asi nikdo od nich nedorazil. Tím bohužel jen potvrzují svoji nechvalnou pověst internetových svalovců a reálných udavačů.

Během první třetiny kontaktujeme domácí s nabídkou nějaké kvalitní zábavy. Ti nejprve tvrdí, že není problém formát 10×10, později upravují na 8×8. Během druhé třetiny se s jihlavskými vyjednávači setkáváme znovu, tentokrát bychom už chtěli mít domluvu na stole – leč, z hordy fanatiků ze strany domácích zbyli pouze tři odvážní, kdežto ostatní se z nás posrali nebo si lížou rány z pátečních radovánek na Kladně. Bohužel, dnes zábava s domácími nebude. A tak se všemožnými cestami snažíme dostat do jejich kotle, abychom vyzvali i ostatní místní ultras k nějakým moravským tancům. Proti tomu ovšem je početná ochranka, jenž nás bedlivě hlídá a nedovoluje nám ochutnat výčep za domácím kotlem.

Druhá třetina se odbude beze změny skóre a vypadá to, že Jihlava se bude s nejvyšší soutěží loučit jasnou výhrou. O přestávce se ven přesunuje větší část bandy, protože nebezpečí evidentně nehrozí. Všichni toho mají už plné zuby a těší se, až bude konec třetiny, zápasu a sezóny. Do třetí třetiny jdeme už definitivně s cílem užít si to a dát pomyslnou tečku za po dlouhých letech povedeou sezónou.

Spíkr i bubeník jedou na krev. Stejně tak autobusová posádka, která se fanděním baví. Co chvíli se chytí za ramena, aby zpívala zády k ledu a prostě si ten zápas užívala. Naši hráči nic nevypouštějí a v omlazené sestavě střílí Kořenářovi zásluhou Vrdlovce a Stloukala dvě kontaktní branky. Na vyrovnání to už nestačí a Jihlava i přes závěrečný tlak Energetiků bere 3 body, které jí jsou ovšem k ničemu.

Na utkání dorazilo lehce nad 2 800 lidí. Fanoušci domácích se zachovávají sympaticky a sestup „oslavují“ potleskem vestoje. V domácím kotli hoří a dýmí nějaká ta pyrotechnika. Pozadu nechtějí zůstávat ani hosté, kteří si přivezli také nějakou tu srandu. Vzplanou v kotli dvě hirošimi. Pro což nemá pochopení ochranka a hirošimu kope přímo pod nohy spíkra, kterému působí lehký osmah kotníku a likvidaci škrpálů. Vše se obchází bez větších invektiv. Hráčům zatleskáme, poděkujeme a necháváme je odjet, zatímco nadále chorálujeme, zpíváme a bavíme se. To už nás opouští část našich souvěrců, ale ti, co cestovali na Vysočinu autobusem mají času dost.

Hráči jsou vyvoláni ze šaten a vzhledem k tomu, že se Horácký stadion zřejmě z důvodu úspor na přístí sezonu halí do tmy, přichází nějaký ten stroboskop a hirošima, aby se odcházejícím fanuškům Dukly posvítilo na cestu a oni si tak nepřivodili nějaké zranění organismu. Ochranka je opakovaným svícením rozezlena a přichází důraznější atakování hořící pyrotechniky. Což se nelíbí hostům, kteří se dávají do malé strkanice s ochrankou. Ta aplikuje útoky ze zadu, což se moc nelíbí zbytku osazenstva a nastává solidní mela.

Po sektoru poletuje megafon, pivo, buben, členové sekuritky a občas i nějaký ten západočech. To vše se bohužel načasuje tak nešťastně, že hráči, kteří přijeli ještě jednou poděkovat vidí, kterak se kočkují hosté s ochrankou. Vše po minutce končí. Vítěze těžko označit, ale remíza by byla asi spravedlivým výsledkem, kdy na členech ochranky jsou patrné známky kopanců do obličejové části a také jedno roztrhlé triko. Ochranka si poté stoupá kolem nás a nechává nás hráčům ještě zatleskat. Poté už nás ale nekompromisně vysouvá ze sektoru. Atmosféra by se dala krájet, ale vzhledem k přítomnosti těžkooděnců, se kterými bychom moc nesvedli se vydáváme pryč. Za zástupem ochranky a těžkooděnců se najednou vynořují příslušníci dukelských fanatiků a cosi posunkují. Probíhají ještě nějaké trapné hádky přes černou zeď a s vědomím, že od tohoto protivného města máme aspoň na rok pokoj se vydáváme na dalekou cestu zpět.

Stavíme ihned na první benzíně. Dokupujeme zásoby na cestu a hlavně nějakou potravu. V buse se začínají projevovat nevybité emoce některých fanatiků, kteří se tak kočkují mezi sebou. Než se dojede do Prahy, tak se staví ještě 2x. Cesta se neskutečně vleče a nastává klasické martýrium dalekých výjezdů autobusem, kdy toho člověk má plné zuby, ale před ním jsou ještě 2 hodiny v buse. S krátkou zastávkou v Praze a delší, okořeněnou předposlední pyrotechnickou vložkou na benzině upalujeme do KV. Tam se zjevujeme kolem jedenácté hodiny večerní a máme toho plné zuby.

Na rychlo se loučíme a s vědomím, že za 3 měsíce to začíná na novo se většina přesunuje hned do svých domovů.
Někdo končí ještě na „dokopnou“ v hospodě a někdo věnuje poslední minuty horké dubnové neděle procházce po městě.

Co říci na úplný závěr. Byla to fajnová sezona plná dobrých i špatných zážitků. Poznali jsme nové tábory i to, jak špatnou má extraliga úroveň, co se týče fanoušků. Osobně jsem za tu lekci v první lize moc rád a leckomu z extraligy bych jí jenom doporučil.

Sepsal Gazprom

 

 

4 (80.33%) 60 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate