Report: Litvínov – HCE 15/02/2019

Náskok na baráž se vzdaluje, kvalita supportu uvadá, lidí ubývá. Ano i s takovou náladou jsme týden před zápasem vypsali autobus do Litvínova, kam se zadařilo busem vyjet snad vždy. Teď je to trochu jiné a iluze si nedělám. Nakonec zapůsobila síla propagace a v den výjezdu je na seznamu přihlášeno 40 nejvěrnějších. Díkybohu za to, že ten počet vyšel takhle, nechceme nic doplácet z našich zásob. Sliby přihlášených vzali za své a na srazu se postupně trousí celá banda, včetně příslušníků kriminálky. Poprvé zajíždějí až na sraz. Asi z důvodu předchozích pozápasových událostí. Domluva je na úrovni, vše bez problémů, můžeme vyrazit. To že dnes jede poněkud zvláštní sestava, je vidět už od výjezdu ze zastávky. Spousta pro mě neznámých tváří, stálic se tu najde jen po skromnu.

Cesta tam tak probíhá víceméně v klidu ani toho chlastu není tak jako obvykle. Po cestě se ještě zastavujeme v Ostrově a v Klášterci a v tuto chvíli jsme již kompletní. Jinou zastávku již v plánu nemáme a tak po celkem svižné jízdě se půl hodiny před zápasem zjevujeme u cedule Litvínov. Napojení čerti ze předu i zezadu busu nás doprovázejí klasicky až k branám stadionu, kde se stejně dav domácích a hostů smíchá. Tohle asi nikdy nepochopím, ale jsme tam kde jsme, to je možné vysvětlení. Letím z busu jako první na pokladnu, kupuje rezervované lupeny. Paní trochu v prvotních chvílích nezvládala spočítat obrovské množství lístků (40 :D), s vypětím všech matematických sil, se jí nakonec daří vydat požadované množství. Rozdávám lístky, během řeči s cajty. Bohužel ani dnes nesmíme vypustit obsah svých měchýřů v tak posvátném místě jako je Litvínov a že po minulém zápase budeme mít dohled pomalu až k výčepu. Příjemná zpráva, dnes to asi bude vážně o ničem. Lístky jsou rozdány, dáme rychlé cigáro a míříme do sektoru. Při pohledu do něj ani nejsem zděšen, snad mě i těší, že tam někdo je. Věšíme pouze naší hlavní zástavu CU, kterou pak na pokyn čertů jsme nuceni převěsit až dolů, kde takřka nikdo nestojí. Dnes si tady pánové opravdu vymýšlejí.

To už zbývá jen několik malých chvil do začátku utkání, stojíme celkem u sebe a pohromadě, jen někteří ignoranti na výzvy nereagují. Klasika. Už se ani nevztekám, pokud se nepokusíme být jednotní, bude to stát vždycky za vyliž prdel. No nic, s hrůzou ladím megafonem, když zjišťuji, že v něm jsou starém baterky a nové jsem v tom spěchu zapomněl koupit. No snad vydrží. Černý nesmysl je vhozen mezi hokejky obou týmů, my i domácí začínáme fandit. Od prvních minut to i navzdory počtu lidí v sektoru (83) není zlé. Především nově objevená skupinka mladých fanatiků, dokáže pořádně rozproudit zbytek sektoru a velmi mi pomáhají. Takhle kdyby se bavili všichni, měli bychom vystaráno. Dost snů a zpátky do reality. Do reality znamená, že samozřejmě rychle prohráváme 0-1. Trochu se obávám, jaký vliv to bude mít na úroveň našeho supportu. Naštěstí nijak závratný, není to nějak extra dobré, ani průser to není. To mezitím domácí vytahují choreografii. Vzhledem k barevnosti a viditelnosti na místním zimáku, se dozvídáme co tam bylo až z fotek po zápase. Choreo za mě vcelku vydařené, slečna na obrázku na konec dostala co chtěla… Navzájem si vracíme nějaké peprné pokřiky s místními domorodci a pokračuje se dál. Do konce první třetiny se již nic zvláštního neděje a je tak čas na trojboj CHCP (chcát, cigáro, pivo). Někteří rychlíci stíhají i vyhlášenou klasiku v podobě macíka. Macík mě však vždycky trochu sere, když ho pak žerete celou další třetinu a s údivem si divíte, že byste měli fandit.
Druhá třetina se začíná vyvíjet na očekávání dobře, když obracíme skóre a v těchto momentech se skvěle. Skáčeme, téměř všichni poctivě zvedají ruce, odpovídačky se krásně nesou zimákem. Naše hokejky nám však výrazněji pomoci nechtějí do pauzy opět neudrží vedení, do kabin se jde za nerozhodného stavu.

V zápase jako na houpačce naposledy vedeme v periodě třetí, ale dnes nám vítězství není souzeno. Domácí srovnávají, aby v prodloužení rozhodli, bereme tak pouze bod, což je v naší situaci málo. Během třetí třetiny je také stejná úroveň supportu. Vede se, snese to přísná měřítka. Je vyrovnáno, stojí to za nic, ať se snažíš jak chceš. Jak jsem před zápasem s hrůzou zjistil o baterkách v megafonu, také se tak děje a posledních 10 minut musím dojet na hlas. Žádná sláva to není, navíc když na tvářích příznivců zelenobílé se nachází všechno, jen ne nadšení. Po konci třetí třetiny domácí fandové, jasně ovládají stadion, navíc když krátce po začátku prodloužení rozhodují. Hráči nám zase jen tak letmo zatleskají a mizí v útrobách haly. My balíme vlajku , další propriety a odcházíme k busu. Jsme kompletní, zastavujeme se ještě ve večerce pro nutné zásoby na zpáteční cestu a v doprovodu ohromného počtu těžkooděnců odcházíme na benzínku k busu. Během tohoto „pochodu“ dochází akorát na trapné výměny urážek přes fízly bohužel z řad obou táborů. Pokud někdo něco chcete, odchyťte se mimo kordon fízlů a vyřešte si to. Tohle je akorát ostuda a zbytečnost… Nic dalšího důležitého se tak neděje a mizíme v buse. Cesta zpátky mě však překvapí. Místo klasicky nudné cesty zpět, se dobře bavíme. Holduje se ve velkém alkoholu, zpívají se různé popěvky a muzikanti, téměř až do Varů. Zastavujeme zase v Klášterci a Ostrově a po svižné jízdě se zjevujeme okolo desáté hodiny u našeho „zimáku“. Jeden fanatik však nestihl svůj obsah žaludku vyprázdnit až po výstupu, bohužel tak bus nebyl odevzdán neposkvrněn. Borec měl tedy o večerní zábavu postaráno. Ve večerní zimě téměř všichni mizí v autech, nebo letí na bus a tak se dnes ani neodehrají nějaké velké dozvuky alkohrátek…

Sepsal Kozák

 

 

5 (100%) 2 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate