Report: Litvínov v Energie 10/04/2018

Baráž o postup do Extraligy se lehce překulila do své druhé poloviny a nás čekal znovu výjezd do námi oblíbené lokality. Do čpavkem a síry zamořené oblasti, kde lišky dávají dobrou noc a cikáni dobré ráno – do Litvínova. Pokud vás zajímá, jaké to bylo, kde se to pobilo a co se poblilo, právě pro Vás jsou připraveny následující řádky.

Na utkání v Litvínově se připravujeme klasicky několik dní předem. Vzhledem k celkem nabitému programu barážových utkání, kdy se hraje třikrát do týdne, tak nestíháme připravit nějakou tu optickou prezentaci v podobě chorea, navíc jsme věděli, že by nás s ní na Stadion Ivana Hlinky stejně nepustili. Autobus vypisujeme zhruba pět dní před odjezdem a pomalu vyhlížíme nabitou mailovou schránku.

Mailovou schránku vyhlížíme, bohužel tak nabitá, jak jsme si představovali, není. Nějakých třicet hodin před odjezdem to chvílemi vypadá, že autobus budeme nuceni kvůli nízkému zájmu zrušit. Avšak, rozhodili jsme sítě, obepsali kamarády, spolužáky, kolegy, milenky a prarodiče a nakonec se nás, bohudík v teplé úterní odpoledne před karlovarskou halou sešlo přesně 42 výjezdu-chtivých fanatiků.

Cesta na sever Čech ubíhá v poklidné atmosféře, většina z nás je dobře naladěna, natěšena na další venkovní utkání. Popijí se pivko, znovu se rozlévá hit letošních barážových výjezdů – vodka s džusem a už už vyhlížíme to nepěkné město. Krátká pauza na chomutovské čerpací stanici, a u sjezdu na Litvínov si nás již odchytává první policejní vozidlo. To nás se zapnutými majáky doveze až přímo před stadion, kde se kvůli nám znovu zablokuje na pár minut dopravní tepna do další bezvýznamné okolní vesničky.

Dobrých patnáct minut před utkáním už stepujeme v sektoru, věšíme vlajku, rozdáváme si instrukce a sledujeme velmi pomalu se plnící ochozy stadionu. Když se pozastavím u celkové návštěvy, která byla ohlášena (3800 diváků), myslím, že reálná návštěva byla někde okolo 2500 platících. Na jednu stranu, Litvínov je v bárážové tabulce na posledním místě a na stranu druhou, tento zápas byl vybrán jako hit dne na televizní stanici ČT Sport.

Nicméně, hráči se formují na úvodní buly, hostující sektor veden spíkrem a bubeníkem rozjíždí první tóny karlovarské otvíračky „varáci, pojďme“. Již od prvních minut se do toho snažíme dát maximum, vzájemně se pobízíme k naprosté aktivitě všech varských fanoušků, kterých si do sektoru pro hosty našlo cestu přesně 117. Domácí kotel také začíná fandit, volí spíše údernější pokřiky než nějaké chorály, kterých stejně moc nemají. Ovšem, přes všechnu snahu žluto-černého sektoru je spíše než pokřiky slyšet mlácení do celkem čtyř bubnů, které naprosto devastují jakékoli snažení o hlasový projev.

První třetina ubíhá v rychlém tempu, karlovarský sektor fandí řekněme průměrně. Zhruba polovina osazenstva zpívá, ta druhá se přidává aspoň občasným tleskáním. Trošku naši snahu zkrotí úvodní branka z hole Černého, jenž posílá domácí do vedení. Ti se do konce třetiny lehce zlepšují, ovšem na jejich velký domácí kotel to je pořád slabé. Se sirénou se valná většina odebírá na před stadiónové prostranství, ať už doplnit tekutiny, zakouřit si nebo okusit legendárního maxíka, který mě nikdy moc neoslnil a hodnotil bych 6,5 z 10.

Do druhé třetiny si přebírá megafon zkušenější matador varských tribun, který se do supportu pustil z velkou vervou. A hle – už po několika málo desítkách sekund úvodního chorálu srovnává stav utkání na 1:1 David Gríger. Hosté propukají v jásot, radost je úměrná síle okamžiku. Ani pomalu nestihneme zakřičet jméno střelce a už zvedáme ruce nad hlavu podruhé, když se trefil Péťa Stloukal. To už se desítky hostů v sektoru svlékají do půl těla, skákají po sobě – jsme ve varu! Vyhlásíme oba střelce, střihneme si úderný chorál a radujeme se znovu – Tomáš Rachůnek zvyšuje na 3:1! Atmosféra je těžce popsatelná, v sektoru znovu propuká obrovská radost, jsme v euforii a laufu!

Jak na to reaguje domácí kotel? Nijak, mlčky sledují naši radost, nejraději by se zřejmě dodívali na zbytek zápasu na odpolední směně v chemičce. Tento stav pokračuje až do konce utkání – litvínovští fanoušci dělají všechno možné – svačí, hrají si s telefony, polehávají, diskutují, ale jedinou a nejdůležitější věc – podpora jejich hokejistů, v ten moment jako by neexistovala. To si také od sektoru za starší vlajkou Carlsbad Ultras několikrát vyslechnou, jejich odezva znovu nepřichází ani ve formě urážek. Doslova jsou litvínovští k smíchu půlce republiky v přímém přenosu za doprovodu tandemu Dusík-Richter.

To na druhé straně rozjíždí ve formě dirigující spíkr obrovskou párty. Naprosté většina sektoru příkladně zpívá chorály, zvedá ruce, fandí, skáče. Naprosto si průběh utkání užíváme. To také stvrdí v závěru druhé periody Dan Vrdlovec, který suverénně zakončí svůj blafák na domácího gólmana a navyšuje už na 4:1.

Třetina končí, na domácích obličejích je cítit beznaděj a někde jsou pozorovány dokonce i slzy. To hosté jsou ve skvělé náladě, chmelový nápoj teče proudem, oslavné popěvky jsou slyšet dokonce i před stadionem. Všem ukazujeme, že my jsme tu dnes přijeli udělat domácí atmosféru, zahanbit ropáky na jejich půdě a odvést si tři důležité body.

Vracíme se do sektoru, vrháme se do dopingu na třetí třetinu. Jedeme opravdu famózní představení, nebál bych se jej popsat jako jedno z nejlepších letošních venkovních představení. Své místo na ledě se chce také vydobít nejmladší člen varské sestavy, mladičký Ota Šik stanovuje konečné skóre v podobě 5:1 pro chlapce z města Becherovky. Na tribuně chorál střídá pokřik, není čas ani na pořádné doplnění tekutin a už už se pouštíme, celý sektor, do dalšího oslavného chválozpěvu. Vrchol přichází o poslední komerčce – celý sektor se otočí zády k ledu, každý chytne svého kolegu za ramena a ve stylu Partizanu Bělehrad skáčeme a zpíváme dobré dvě minuty. I ti největší kritici našich aktivit musí uznat, že dnes je to výborné!

Pomalu se dozpíváme do závěru utkání, kde hráčům poděkujeme, oslavíme vítězství a také vyvoláme hrdinu dnešního zápasu – Tomáše Závorku, který nás dnes na ledě neskutečně podržel. Necháme hráče odejít do kabin, abychom jsme následujících několik minut volali zpět. Hráči přijížději, bohužel ne v plném sestavě… Nicméně, společně si zapějeme karlovarskou hymnu, naposledy zatleskáme našim hrdinům a pomalu se loučíme se zimákem.

Zabalíme vlajku, buben a za silného doprovodu se vydáváme v jedné velké bandě k benzině, kde na nás čeká autobus. Během jarní procházky a oslavných popěvků slyšíme nějaké urážky z té slavné hospody U Nudle. Domácím vycházíme vstříc, ti se zřejmě v témže okamžiku rozhodli všichni hromadně platit a většina z nich volí úprk z terasy do útrob hostince. Na to reagují i robokopové v černém a velí k našemu ústupu za doprovodu teleskopů.

Na benzině nakoupíme pivka, nějaký ten mls a vydáváme se na velmi příjemnou cestu zpět do lázeňského města. Doprovod máme tentokrát zhruba do Chomutova, kde doplníme palivo a už definitivně odjíždíme na západ Čech. V autobuse mezitím propuká slušná jízda, kde se několik fanatiků ocitá buďto mezi sedačkami, nebo v uličkách v pozicích dosti nelichotivých. Slaví se skvělý hokej, suverénní výhra jak na hřišti, tak v hledišti.

Výborný výjezd pro většinu z nás končí okolo desáté hodiny, kdy dorazíme do Karlových Varů a postupně se rozcházíme do svých domovů. To ovšem neplatí pro tři nezmary, kteří, jsou-li mé informace přesné, oslavují úterní výhru ještě ve čtvrtek ráno. Jen houšť!

Sepsal Alessio

 

5 (100%) 9 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate