Report: Mladá Boleslav – HCE 1/2/2019

Po moravském tripu a výjezdu do Pardubic, kdy na obě příležitosti vyrazila pouze hrstka nejvěrnějších nám los přisoudil naposledy v této sezoně Mladou Boleslav. Bohužel víme, že letos naše výjezdová čísla nejsou nikterak slavná, neslibujeme si tak od tohoto zápasu zázraky. Ještě v den zápasu to vypadá, že se chystá pouze jedno nenaplněné auto směr Střed Čech. Nakonec jak je mým dobrým zvykem, nechat všechno na poslední chvíli, mě v půl druhé odpoledne přepadne myšlenka vyjet, jelikož jisté povinnosti skončily dříve než jsem očekával.

Jsou skoro dvě, hraje se v půl šesté, moc času nazbyt není. Žhaví se telefon, za pochodu nebo spíš za běhu obvolávám koho se dá a nakonec se daří auto naplnit. Za letu naberu všechny členy posádky, natankuje se, vyzvedne se buben a valíme to na Boleslav. Ačkoliv vím, že dvě stě kilometrů s mým pekelně nerychlým strojem za 2 a půl hodiny nestihnu, navíc když je pátek a v Praze je doprava všelijaká, na dobré náladě nám to neubírá. Naopak. Sotva se vyjede, už se staví v Bochově na benzínce pro nezbytný nákup lihových tekutin včetně piv, vodky a bůh ví čeho ještě.

V očích mé žíznivé posádky vidím zděšení, k vodce není džus. Ten tak dnes bude zastupovat cola, nebo nic. Za mě teda radši to nic. Stejně jsou nejlepší ty hurá akce, kdy si myslíš, že máš konečně volnej pátek, nikdo po tobě nic nechce a najednou z ničeho nic ti zvoní telefon, že se jede na výjezd a za pár minut už sedíš v autě s flaškou vodky a jsi unášen neznámo kam. Takové štěstí po druhé v řadě s pohledu řidiče nemám, ale tak není od věci si po výjezdu občas pamatovat víc, než jen kde se hrálo a kde se to poblilo.

Dokouříme a konečně vyrážíme. Věkový průměr auta je velmi mladý a tak jsem zvědav jak se dnes posádka vypořádá s poněkud větším výběrem tekutin. Jeden fanatik ihned po tom co vyjedeme začíná hlásit, že močový měchýř hlásí opět plný stav. Doporučenku na urologii jsi již dostal. Trochu ho vydeptám a další pauzu děláme až v Krušovicích, jinak bychom tímhle tempem stihli akorát tak nastoupení hokejek do busu na cestu domů. Telefon mezitím ukazuje celkem přijatelné pětiminutové zpoždění. V Praze však samozřejmě nabereme trochu větší ztrátu kvůli kolonám a tak ceduli Mladá Boleslav míjíme již za stavu 1:0 pro domácí. Parkování zde není také zrovna ideální (jo vím, mám jezdit dřív) a tak auto zahazuji na nějakém pochybném místě u chodníku. Bereme buben, vlajku a letíme na stadion. Tam nás čeká ještě trochu lehký zmatek ohledně vstupenek a do sektoru tak vcházíme cca 6 minut před koncem první třetiny. Zraky těch co již v sektoru jsou, se rozsvítí „nadšením“, když spatří buben a tím pádem tuší, že se dnes bude fandit. Pověsím vlajku a ihned spouštím „Varáci pojďme…“ Docela mě překvapil počet lidí v sektoru (40), trochu jsem se obával, že tu budeme sami a ani hlasová podpora není vůbec špatná. Třetina pomalu končí a tak konečně oddechneme. Již tradičně ozdobíme sektor, s údivem pozorujeme jak se některé vlepky dostaly až na střechu haly, zřejmě dobrej gymnastickej oddíl.

To už začíná druhá třetina a začínáme znovu fandit. Ihned od prvních minut se skvěle bavíme, trochu nachladlý spíkr a bubeník v jedné osobě to má trochu složitější, ale nadšení jeho kolegů mu dodává energii do žil. Naši hokejisté během čtyř minut otáčejí průběh zápasu a tak logicky nejlepší support ze sektoru hostí se ozývá během těchto chvil. Vypadá to, že bychom mohli po druhé za sebou na venkovním kluzišti bodovat a znovu trochu poodskočit barážovým pozicím. Je to však zápas jako na houpačce a domácí si i přes náš drtivý tlak v závěru berou tři body. Co se fandění týče, třetí třetina byla už taková utahanější a unavenější, ale určitě jsme tady dnes zanechali velmi dobrý dojem navzdory hrozné akustice, která tu panuje. Na tu jsme však už pár let zvyklý… Po skončení zápasu nám již tradičně poslední dobou hráči jen letmo zatleskají (až na kapitána) a odjíždějí do kabin. Chápu, že po další porážce nikdo nemá chuť na dlouhé loučení, ale nikoho by „půlminutka pod sektorem nezabila.“ Balíme věci a mizíme směrem k autu.

Vzhledem k tomu, že jsem mojí posádku takřka vyrušil od poklidného oběda, razíme hledat nějaké rychlé občerstvení, protože žaludky křičí hlady. Volíme až zastávku v Praze. To se však ukáže jako nejdebilnější nápad výjezdu. Opilci na zadních sedačkách se hádají s navigací kam mám jet a tak z toho plyne jak časové zdržení, tak nervové záchvaty hladové řidiče. No nic pro slabé povahy. Vše se nakonec v dobré obrací, hladové krky jsou těsně před zavíračkou nasyceny a tak kolem půlnoci v dáli vidíme světla našeho krásného města. Děkuji všem co nakonec narychlo vyjeli, příkladně fandili a užili si celkem vydařený pátek. Za týden všichni do Litvínova!

Sepsal Kozák

5 (100%) 6 hlas[ů]
Facebooktwittergoogle_plus
Můžete odpovědět na kometář, nebo se vrátit zpět nahoru.

Komentovat

Powered by WordPress and MasterTemplate